Občas si říkám, že bychom měli mluvit o tom, co se děje za zavřenými dveřmi ordinace, když se něco nepovede. Psychoterapie není kouzelná hůlka, která všechno opraví na první pokus. Je to proces, kde se člověk otevře, prožívá emoce a někdy i ztrácí jistotu. A přesně v těchto momentech vznikají rizika. psychoterapie může být prospěšná, ale pokud je špatně vedená nebo má klient specifické predispozice, může dočasně - nebo trvale - zhoršit jeho stav.
Co vlastně znamená, že terapie „ubližuje“?
Když mluvíme o škodlivosti, nemyslíme tím nutně tragédii. Často jde o jemnější jevy, které klienti sami nemusí hned rozpoznat jako problém. Nežádoucí účinky zahrnují vše od zvýšené úzkosti po pocit, že se bez terapeuta nedokáže rozhodnout o nic. Podle studie publikované v roce 2018 spadají tyto jevy do kategorie rizik terapie, o kterých by měl být klient informován předem. Závazné je to, že negativní dopady nejsou výjimkou, ale součástí statistiky. Závažné případy, které ohrožují život, jsou vzácné, ale běžné nepříjemnosti, jako je emoční stres nebo zhoršení vztahu s okolím, se vyskytují častěji.
Nejčastější negativní důsledky, které klienti hlásí
Při pohledu na data z praxe a výzkumů se vynořují tři hlavní pilíře problémů. Prvním je tzv. terapeutická závislost. Není to totéž jako láska k odborníkovi. Jde o stav, kdy se klient cítí neschopný řešit běžné situace bez konzultace. Toto riziko je vyšší u lidí se závislým osobnostním stylem nebo těmi, kteří mají slabou sociální oporu doma. Druhým pilířem je emocionální přetížení. Terapie často „rozbaluje“ stará rány. Pokud terapeut neudrží dostatečně stabilní prostředí, může klient skončit v hlubší deprezi než při zahájení léčby. Třetím aspektem je přehlédnutí fyzického zdraví. Někdy duševní potíže maskují somatické onemocnění, a pokud se terapeut zaměří jen na psychiku, může se zanedbat diagnóza, která vyžaduje léky nebo chirurgický zákrok.
Proč k těmto problémům dochází?
Není to vždy vina jednoho člověka. Rizika vznikají na průsečíku několika faktorů. Na jedné straně stojí kompetence terapeuta. Nezkušený specialista, který slepo věří v univerzální účinnost svého přístupu, může napáchat více škody než užitku. Například u těžké deprese je nejúčinnější často farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba, zatímco psychoterapie hraje roli podpůrnou. Pokud ji použijeme jako jediný nástroj, můžeme klienta nechat trpět zbytečně dlouho. Na druhé straně stojí charakteristiky klienta. Výzkumy ukazují, že věk, pohlaví nebo osobnostní rysy mohou ovlivnit, jak dobře bude terapie fungovat, ačkoli výsledky studií (např. Saxon et al., 2016 vs. Crawford et al., 2016) se občas rozcházejí. To znamená, že neexistuje jeden „typ pacienta“, který je automaticky v nebezpečí, ale kombinace faktorů vytváří specifické rizikové profily.
Rozdíl mezi léky a terapií: Proč je to složitější
Pokud berete antidepresiva, víte, že můžete přibrat na váze nebo mít problémy se spánkem. Vedlejší účinky jsou uvedené v prospektu. U psychoterapie je to mnohem abstraktnější. Jak změřit „vedlejší účinek“ rozhovoru? Přesto existují indikátory. Zatímco medicína má jasné protokoly, psychoterapeutický trh v České republice je regulován zákonem č. 96/2004 Sb., ale chybí zde jednotný systém monitorování negativních důsledků. Podle analýzy České lékařské komory z roku 2022 systematicky sleduje zhoršení stavu pouze 15 % terapeutů. To je poměr, který by nám měl dát zapomenout na klid. V porovnání se Západní Evropou, kde existují auditní systémy, zaostáváme v transparentnosti.
| Aspekt | Farmakoterapie (léky) | Psychoterapie |
|---|---|---|
| Předvídatelnost rizik | Vysoká (uvedeno v prospektu) | Nízká (závisí na kontextu a vztahu) |
| Typické vedlejší účinky | Zvýšení hmotnosti, ospalost, sexuální dysfunkce | Zvýšená úzkost, závislost na terapeutovi, zhoršení vztahů |
| Monoitoring | Krevní testy, pravidelné kontroly lékaře | Subjektivní hodnocení, standardizované škály (ORS) |
| Systém hlášení v ČR | Zavedený (farmakovigilance) | Pilotní projekty, absence centrální databáze |
Jak poznat, že se něco dělá špatně
Klienti často čekají, až se jim „lepší“, aby řekli, že je to špatné. Ale pozorovací signály existují. Pokud po třech měsících terapie cítíte víc strachu než na začátku, je to varovné znamení. Pokud se bojíte zavolat manželovi, protože jste zapomněli, co mu chtěli říct, a raději voláte terapeutovi, může jít o začátek závislosti. Klíčovým nástrojem pro detekci těchto změn je Outcome Rating Scale (ORS). Tento jednoduchý dotazník umožňuje terapeutům sledovat dynamiku stavu klienta. Studie ukázaly, že pomocí ORS lze identifikovat zhoršení u 5-7 % klientů již během prvních dvanácti sezení. Pokud váš terapeut tento nástroj nepoužívá, zeptejte se ho, jak měří úspěch vaší léčby.
Praktické kroky pro větší bezpečnost
Nemusíte být pasivním příjemcem péče. Můžete aktivně chránit svůj zájem. Před zahájením terapie si vyjasněte očekávání. Ptejte se: „Jaké jsou možné negativní důsledky tohoto konkrétního přístupu?“ a „Co uděláme, pokud se mi bude hůře?“ Dobrý terapeut ocení tuto otázky a poskytne vám realistický obrázek. Během procesu si udržujte kontakt s reálným světem. Nechte si poradit s výběrem knih, filmů nebo aktivit, které vás budou podporovat mimo ordinaci. A nejlépe: neváhejte změnit terapeuta. V psychoterapii je změna specialisty normální a legitimní krok, nikoli selhání. Etické kodexy České psychologické společnosti a České lékařské komory požadují, aby byla dokumentována každá významná změna ve vašem stavu, takže máte právo na transparentní komunikaci.
Budoucnost monitorování v Česku
Dobrá zpráva je, že se věci posouvají. Česká psychologická společnost spustila pilotní projekt pro standardizaci hlášení negativních účinků. Cílem je vytvořit systém, který bude podobný farmakovigilanci, ale pro duševní zdraví. Výzkumníci na Masarykově univerzitě v Brně navíc vyvíjejí digitální nástroj pro monitoring v reálném čase. Evropská federace psychologických asociací (EFPA) předpovídá, že do roku 2027 bude systematické hlášení rizik standardní praxí v celé EU. To znamená, že už dnes byste měli od svého terapeuta očekávat profesionální přístup k rizikům, a ne jen optimistické sliby rychlého uzdravení.
Je normální, že se mi v začátcích terapie horší?
Ano, krátkodobé zhoršení je časté a bývá součástí procesu „prolomování“ obran. Klíčové je, zda toto zhoršení diskutujete s terapeutem a zda má plán, jak s ním pracovat. Pokud se však stav zhoršuje týdny bez viditelného pokroku, je vhodné zvážit změnu přístupu nebo specialisty.
Jak poznám, že jsem závislý na terapeutovi?
Signály závislosti zahrnují nutkavé myšlenky na terapeuta mimo sezení, neschopnost řešit drobné problémy bez konzultace a pocit paniky při odkládání schůzek. Terapeut by vám měl pomáhat budovat samostatnost, ne ji brát.
Mám právo vědět o rizicích předem?
Ano, informovaný souhlas je základní etický princip. Terapeut by vás měl seznámit s potenciálními nevýhodami zvolené metody, včetně možnosti, že terapie může otevřít staré traumata nebo dočasně zhoršit náladu.
Která metoda psychoterapie je nejbezpečnější?
Neexistuje jedna „nejbezpečnější“ metoda pro všechny. Bezpečnost závisí spíše na kompetenci terapeuta a vhodném nasazení metody pro danou diagnózu než na samotném typu terapie. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) má silnou evidenci pro mnoho stavů, ale i ona může selhat, pokud je provedena nekvalitně.
Co mám dělat, když mi terapie nesedí?
Nejdříve to proberte s terapeutem. Pokud se nedohodnete na řešení, hledejte jiného specialistu. V psychoterapii platí, že chemie mezi klientem a terapeutem je stejně důležitá jako odborná znalost. Nemusíte setrvávat u osoby, se kterou necítíte bezpečí.