Trauma a poruchy příjmu potravy: Jak traumata ovlivňují léčbu a co pomáhá skutečně

When someone struggles with eating, it’s rarely just about food. Behind the restrictive meals, the binges, the vomiting, the obsession with calories - there’s often a deeper wound. A wound that doesn’t show on scans or blood tests. A wound from the past. In the Czech Republic, trauma is the hidden driver in two out of every three cases of eating disorders. And yet, most treatment still focuses only on what’s eaten - not what was endured.

Poruchy příjmu potravy nejsou jen o hmotnosti

Mnoho lidí si myslí, že poruchy příjmu potravy (PPP) jsou o tom, jak se někdo chce vypadat. Že jde o snahu o dokonalost, o tlak médií nebo o nízké sebevědomí. To všechno hraje roli. Ale když se podíváte na historii pacienta, často najdete něco jiného: dětské zneužití, násilí, opakované zanedbávání, ztrátu bezpečí. Studie z Psychiatrie LF UK z roku 2020 ukazují, že osoba s traumatem má 2,3krát vyšší riziko vývoje anorexie a 3,8krát vyšší riziko bulimie. To není náhoda. To je mechanismus přežití.

Chování jako omezení jídla, přejídání nebo zvracení není příčinou - je odpovědí. Je to způsob, jak zastavit nepříjemné emoce, jak se „vypnout“ z reality, jak získat pocit kontroly, když v životě bylo všechno nekontrolovatelné. Když jste jako dítě neměli kontrolu nad tím, co se s vámi dělo, jídlo se stává jedinou věcí, kterou můžete řídit. A to je přesně ten moment, kdy se normální chování promění v nemoc.

Co se skrývá za těmito čísly?

Podle dat Národního centra pro zdravotnické informace z roku 2023 je PPP třetí nejčastější chronické onemocnění u teenagerek ve věku 12-18 let v Česku. A ve 65 % případů je základem trauma. To znamená, že z každých deseti dívek, které přijdou do léčby, sedm z nich přineslo něco, co nikdy neřeklo. Možná si to pamatují jen jako „špatný čas“ nebo „nešťastné dětství“. Ale v těle to zůstává. V těle to vytváří chronický zánět, snižuje hladinu serotoninu, ruší spánek, zhoršuje sebevědomí. A to všechno se promítá do jídelního chování.

Studie Minnesota od Keysa z roku 1950, která se stala základem procházejícího výzkumu, ukazuje, že při hladovění se lidé stávají iritabilními (92 %), nemohou se soustředit (68 %), mají nespavost (85 %) a myšlenky se točí jen kolem jídla (87 %). To není „špatná vůle“. To je fyzická reakce na nedostatek energie. A když k tomu přidáte trauma, je to jako zapalovat oheň v domě, který už je zaplavený vodou.

Standardní terapie často selhává - proč?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejčastější metoda. A má svou hodnotu. Pomáhá přerušit záchvaty, navést na pravidelné jídlo, změnit myšlenky o těle. Ale pokud trauma zůstane nezpracované, výsledek je dočasný. Podle WikiSkripta z roku 2023 se relaps vyskytuje u až 50 % pacientů během prvního roku po ukončení terapie. Proč? Protože se řeší příznaky, ne kořen.

Představte si, že byste léčili bolest v zápěstí jenom léky, ale neřešili, že vám někdo pořád dělá náraz. Léky zmírní bolest - ale nezabrání tomu, aby se to opakovalo. Stejně je to s PPP. KBT může pomoci, ale pokud neřešíte, proč se člověk vůbec cítí tak nebezpečně vlastním tělem, zůstává riziko, že se chování vrátí.

EMDR: Když slova nestačí

EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) je terapie vyvinutá pro PTSD, ale dnes se ukazuje jako jedna z nejúčinnějších metod pro PPP spojená s trauma. Vytvořila ji Francine Shapiro v roce 1987. A dnes, podle Českého institutu pro psychotraumatologii a EMDR z.s. (2024), úspěšnost u pacientů s traumatem a PPP dosahuje 70-80 %. To je o 25 % více než u standardní KBT.

Co dělá EMDR jinak? Nenutí pacienta přímo mluvit o traumatu. Místo toho používá bilaterální stimulaci - pohyb očí, tóny nebo tepy - který pomáhá mozku přepracovat traumata, která jsou „zamčená“ v těle. Mnoho lidí popisuje, že po sezení cítí, jak se něco „uvolní“. Někteří si vzpomenou na detaily, které si dříve nemohli pamatovat. Jiní prostě přestanou být překvapeni vlastními reakcemi na jídlo nebo na vlastní tělo.

68letá pacientka z fóra PoruchyPrijmu.cz řekla: „Po 15 letech bulimie mi EMDR pomohl za 10 měsíců. KBT mi 8 let nic nezměnilo. Klíčem bylo přepracovat dětské sexuální zneužití, které jsem nikdy nebyla schopna říct.“

Problém? V Česku je jen 120 certifikovaných EMDR terapeutů k 1. lednu 2024. A většina z nich pracuje v Praze. V Brně, Ostravě nebo Plzni je to těžké najít. Čekací doba na první schůzku je průměrně 6,2 měsíce. A cena za sezení bez pojištění dosahuje 1 200 Kč.

Psychodynamická terapie: Když se trauma projevuje v vztazích

Psychodynamická psychoterapie, popsaná už Hilde Bruchovou v roce 1973, se zaměřuje na hluboké vztahy - jak se člověk vztahuje k rodičům, k partnerovi, k terapeutovi. Je vhodná pro ty, kdo mají komorbidní osobnostní poruchy nebo dlouhodobou PTSD. Ale tady je velké riziko: pokud terapeut není zkušený s trauma, může se stát, že „vykopne“ vzpomínky, ale nezabezpečí pacienta.

Markéta, 27 let, sdílí na Facebooku: „Psychodynamická terapie mi zhoršila stav. Terapeut nebyl připraven na intenzitu mého trauma. Když jsem se začala vzpomínat, nikdo mi nepomohl. Cítila jsem se ještě samotnější.“

Tady je klíč: trauma-informovaná terapie neznamená jen „řešit trauma“. Znamená vytvořit bezpečný prostor. Bez hodnocení. Bez tlaku. Bez nutnosti „říct všechno“. Bezpečí je první krok. Až potom přichází přepracování.

Stabilizace před přepracováním - proč to musí být takhle?

MUDr. Jan Průda z Adiktologického ústavu v Praze říká: „Trauma se řeší až po stabilizaci výživového stavu. Podvýživa ničí schopnost zpracovávat emoce.“

To je důležité. Když je tělo podvýživené, mozek nemá energii na emocionální práci. Když je člověk v kříži mezi hladem a strachem, nemůže se soustředit na minulost. Proto je první fáze léčby vždy: zajištění bezpečí, obnova hmotnosti, zavedení pravidelného jídelníčku. To trvá 2-6 měsíců. Až pak přichází druhá fáze - přímé zpracování traumatu. A až pak třetí - integrace a prevence relapsu.

Bez této posloupnosti je riziko, že se člověk „rozpadne“. A to je přesně to, co se stává, když se trauma „vykopne“ předčasně.

Co dělá rozdíl v terapii?

Podle MUDr. Lenky Vávrové z Psychiatrie FN Motol (2022) je hlavním problémem „nedostatečná koordinace mezi výživovými terapeuty a trauma-specialisty“. To znamená, že jedna osoba řeší jídlo, druhá trauma, a nikdo neví, co dělá druhý. Výsledek? 37 % návratu symptomů během prvního roku.

Úspěšná léčba vyžaduje tým: lékař, výživový terapeut, psycholog, případně farmakoterapie. A důležitá je i rodinná terapie. Rodina často nechápe, proč se dítě „zdržuje“. Nebo naopak, nechápe, že když říká: „Ty jsi přece hubná, to je super!“, způsobuje škodu. Rodina je buď součástí problému, nebo jeho klíčem k uzdravení.

Trendy a příležitosti - co se mění v Česku?

Od roku 2022 probíhá v Česku pilotní projekt „Integrace EMDR do standardní péče“ na pěti klinikách pod vedením Prof. Rabocha z 1. LF UK. Předběžné výsledky z roku 2023 ukazují 32 % snížení symptomů PPP u pacientů s traumatem ve srovnání s kontrolní skupinou. To je významný krok.

V říjnu 2023 Ministerstvo zdravotnictví aktualizovalo klinická doporučení - a poprvé explicitně uvedlo trauma-informovaný přístup jako součást standardní péče. To je historické. Ale zatím jen na papíře.

Problém je financování. Pouze 18 % služeb trauma-informované terapie je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Zbytek musí pacienti platit sami. To znamená, že jen ti, kdo mají peníze, dostanou skutečnou pomoc.

Na druhou stranu, technologie pomáhají. Aplikace jako Recovery Record používá 42 % českých center. Pomáhají sledovat nálady, jídlo, spánek - a zvyšují přídržnost terapie o 28 %. To je velký přínos, zejména pro ty, kteří nemají přístup k terapeutovi každý týden.

Co můžete udělat teď?

Pokud jste pacient, který se s PPP bojuje a máte podezření na trauma:

• Nehledejte jen „terapeutku pro jídelní poruchy“. Hledejte někoho, kdo má zkušenosti s trauma-informovanou terapií.
• Požádejte o EMDR nebo psychodynamickou terapii s traumatem jako hlavním zaměřením.
• Pokud máte přístup k aplikaci pro sledování jídla a nálad - používejte ji. Je to nástroj, který vám pomůže vidět vzory.
• Nechte se nechat podpořit rodinou - ale nechte ji také vyslechnout. Někdy stačí, když řeknete: „Nemusíte to pochopit. Ale potřebuji, abyste mi neříkali, jak mám vypadat.“

Pokud jste terapeut nebo rodina:

• Nehodnoťte. Nekomentujte tělo. Neříkejte: „Ale jsi tak krásná!“ - to může být zranivé.
• Neříkejte: „Už to máš za sebou.“ - trauma není příběh, který se „vyřeší“.
• Spolupracujte. Pokud pracujete s výživovým terapeutem, komunikujte. Nemůžete řešit jídlo bez emocí, ani emoce bez jídla.

Když se nic nemění

Vítejte v realitě: v Česku je stále příliš málo terapeutů, příliš dlouhé čekání, příliš málo peněz. Ale to neznamená, že nemůžete začít. Začněte s tím, co máte. Někdo potřebuje jen jedno bezpečné sezení, aby začal věřit, že se může uzdravit. A někdo potřebuje jen jednoho terapeuta, který si neřekne: „To je jen jídelní porucha.“

Porucha příjmu potravy není o tom, jak moc jíte. Je o tom, jak moc jste přežili. A záleží na tom, zda někdo z vás uvidí to, co se skrývá za těmto čísly - a nebude se bát to říct.