TFP není jen další forma psychoterapie. Je to přesně navržený systém, který se zaměřuje na to, co se skutečně děje zde a teď mezi pacientem a terapeutem - a jak to odráží hluboké, často bolestivé vztahové vzorce z dětství. U lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) se tyto vzorce projevují jako extrémní náladové výkyvy, neustálý strach z opuštění, sebepoškozování a neschopnost udržet stabilní vztahy. TFP neřeší příznaky, jako je sebeújma nebo impulzivita. Místo toho pracuje na jejich základě: rozštěpené identitě a nemožnosti vnímat sebe i druhé jako celé osoby.
Co je přenos a proč je to klíč?
Přenos je nejpodstatnější nástroj TFP. Nejde o to, že pacient „přenáší“ své pocity na terapeuta jako na někoho jiného. Jde o to, že terapeut se stává zrcadlem. Když pacient začne terapeutovi říkat: „Vy jste jako můj otec - vždycky mě ignorujete, když potřebuji pomoc“, není to náhoda. To je přenos. A v TFP se to neodmítá, nezamítá a nesnaží se to „napravit“ radou. Místo toho se to interpretuje. Terapeut pomáhá pacientovi vidět: „Když říkáš, že tě ignoruji, co se v tom okamžiku děje u tebe? Co se stalo, když jsi jako dítě cítil, že tě někdo opustil?“Tento proces není jen hovor o minulosti. Je to živý experiment. Každá schůzka je příležitost, jak pozorovat, jak se rozštěpené části sebe - „já jsem zcela špatný“ a „já jsem zcela dobrý“ - projevují v reakcích na terapeuta. A když se tyto části začnou spojovat, mění se i celá identita.
Struktura léčby: Více než jen hovory
TFP není volná, nezaměřená psychodynamická terapie. Je to přesně strukturovaný proces. Pacient navštěvuje terapeuta dvakrát týdně - častěji než u tradiční analýzy, ale méně než u některých jiných přístupů. Každá schůzka začíná a končí v čase. Existuje jasná léčebná smlouva: co se očekává od pacienta, co od terapeuta, jak se řeší sebepoškozování, kdy se volá na pohotovost.Léčba trvá obvykle od jednoho do tří let. Není to rychlá fixace. Je to práce na základech. V prvních měsících se zaměřuje na vytvoření bezpečného prostoru a identifikaci hlavních vztahových vzorců. V prostřední fázi se začíná pracovat na interpretaci přenosu - jak se tyto vzorce projevují v terapeutickém vztahu. V poslední fázi se pacient učí udržovat stabilnější pohled na sebe i na druhé i mimo terapii.
TFP vs. DBT: Jak se liší?
Mnoho lidí s HPO slyší o DBT (Dialectical Behavior Therapy) jako o „zlatém standardu“. DBT je skvělá - zaměřuje se na naučení dovedností: jak tolerovat bolest, jak regulovat emoce, jak komunikovat efektivně. Je to jako naučit se plavat, když jsi v moři.TFP je jiná. Není to naučení plavání. Je to zjištění, proč jsi vůbec skočil do moře. Proč jsi věřil, že jsi neschopný být bezpečný? Proč jsi se naučil, že když někdo tě miluje, musí tě zranit? TFP pracuje s tím, co je pod povrchem - s tím, jak se vnitřní obrazy „mě“ a „ty“ vytvářejí a rozpadají.
Studie z roku 2019 ukázaly, že zatímco DBT zlepšuje chování, TFP mění způsob, jakým lidé přemýšlejí o sobě a o ostatních. To je rozdíl mezi „naučím se nezabíjet se“ a „pochopím, proč jsem si vždycky myslel, že jsem hodný jen na to, abych byl zanedbán“.
Je TFP účinná? Co říkají výsledky?
Ano. Studie ukazují, že lidé, kteří absolvují TFP, zažívají významné zlepšení. Sníží se sebepoškozování, zvýší se schopnost udržovat vztahy, identita se stabilizuje. V některých případech se pacienti přestanou cítit jako „roztrhaní“ - začnou vnímat sebe jako celistvé bytosti, které mohou mít zároveň silné i slabé stránky.Ale není to zázrak. TFP vyžaduje od pacienta velkou odvahu. První měsíce mohou být extrémně obtížné. Když se začne objevovat přenos, může pacient cítit, že terapeut ho nenávidí, že ho chce zničit, že je jen další osoba, která ho opustí. To je normální. V TFP se to nevyhýbá - právě to je místo, kde se změna děje.
Co potřebuje terapeut?
Tady je problém. TFP není metoda, kterou se dá naučit na kurzu za dva dny. Vyžaduje hluboké porozumění psychoanalytické teorii, zejména Kernbergovu modelu objektových vztahů. Terapeut musí být schopen pozorovat své vlastní reakce, nechat se ovlivnit, a přesto zůstat stabilní. Musí umět přenášet pocity pacienta zpět, ale ne jako útok - jako zrcadlo.V České republice je certifikovaných TFP terapeutů jen několik desítek. Podle dat z České společnosti pro psychoterapii a analytickou psychologii (CSPAP) z roku 2023 je jich pouze 12 plně certifikovaných. Dalších 25 je ve výuce. Certifikace trvá minimálně dva roky a zahrnuje supervizi reálných případů pod dohledem mezinárodních odborníků. To znamená, že přístup k TFP je omezený - a často jen v centrálních městech jako Praha nebo Brno.
Je TFP dostupná v ČR?
Zatím ne. Ale mění se to. V roce 2023 byl spuštěn projekt „TFP pro Česko“, který má za cíl zvýšit počet terapeutů na 30 do roku 2026. Klinická pracoviště, jako je Klinika pro poruchy osobnosti na 1. LF UK a VFN v Praze, začínají TFP integrovat do svého standardního programu. Některé zdravotní pojišťovny začaly pokrytí TFP zkoušet - i když zatím jen v omezeném rozsahu.Manuál TFP byl přeložen do češtiny v roce 2021. Školení v Praze vedli italský odborník Sergio Dazzi a nizozemská terapeutka Nel Draijer. Zájem mezi českými psychoterapeuty roste. Ale dostupnost zůstává výzvou. Pokud hledáte TFP, připravte se na čekání. Možná budete muset cestovat. Možná budete muset počkat na volné místo. Ale pokud máte HPO a chcete něco, co se dotýká jádra vaší identity - není to jen léčba. Je to příležitost k přežití.
Budoucnost TFP v ČR
Mezinárodní studie s 300 pacienty, která se provádí od roku 2021, by měla v roce 2024 ukázat, jak TFP funguje v porovnání s DBT a jinými metodami. Pokud výsledky budou silné, může se TFP stát standardní léčbou - ne jen pro některé, ale pro všechny, kdo potřebují hlubší změnu.Už dnes se objevují hybridní modely: TFP spolu s DBT. Prvních pět měsíců se naučíte regulovat emoce - pak se přesunete do hlubší práce na vztazích. To je budoucnost. Není to „nebo“. Je to „a“.
TFP není pro každého. Ale pro někoho - pro někoho, kdo se cítí roztrhaný, kdo se bojí být blízko, ale zároveň se bojí být sám - TFP může být poslední a nejhlubší šancí, kterou má.
Co je hlavní rozdíl mezi TFP a tradiční psychoanalýzou?
Tradiční psychoanalýza bývá méně strukturovaná, probíhá často pětkrát týdně a zaměřuje se na volné asociace a hlubokou analýzu minulosti. TFP je strukturovaná, probíhá dvakrát týdně, má jasnou léčebnou smlouvu a zaměřuje se především na „zde a teď“ - na to, jak se vztahové vzorce z dětství projevují v terapeutickém vztahu. Terapeut v TFP je aktivnější a interpretuje přenos, nikoli jen poslouchá.
Je TFP vhodná pro všechny s hraniční poruchou osobnosti?
Ne. TFP vyžaduje schopnost přijmout, že některé vztahové vzorce jsou škodlivé, a zájem o jejich změnu. Pokud pacient má akutní sebepoškozování, návykové chování nebo psychózu, může být vhodnější nejprve stabilizovat stav pomocí DBT nebo jiné metody. TFP je nejúčinnější pro ty, kteří jsou připraveni pracovat na hlubokých vztahových vzorcích, i když to je bolestivé.
Jak dlouho trvá certifikace terapeuta v TFP?
Celý certifikační proces trvá minimálně dva roky. Zahrnuje pravidelnou supervizi nad reálnými případy, absolvování mezinárodních školení a předložení případové analýzy. Certifikaci uděluje International Society for Transference-Focused Psychotherapy. V ČR se terapeuti připravují v rámci CSPAP, ale konečná certifikace je mezinárodní.
Proč je TFP v ČR tak málo dostupná?
Protože vyžaduje velmi specifické a náročné školení, které je drahé a časově náročné. Pouze malý počet terapeutů má možnost absolvovat mezinárodní program. Navíc není TFP ještě plně hrazena zdravotními pojišťovnami, což omezuje zájem klinik. Počet certifikovaných terapeutů je v ČR jen 12 - a to je málo pro potřeby celé země.
Může TFP změnit jádro identity?
Ano. To je její největší síla. HPO je často spojena s rozštěpenou identitou - „já jsem zcela zlý“ nebo „já jsem zcela dobrý“. TFP pomáhá pacientovi vidět, že tyto části jsou jen výsledkem traumat, ne pravda. Když se tyto části začnou spojovat v terapeutickém vztahu, identita se stává stabilnější, komplexnější a méně zranitelnou. To není jen změna chování. Je to změna toho, kdo jsi.
