When someone says, "Je mi tak těžko, že neumím žít," nejde o slovní obrat. Je to volání o pomoc, které čeká na někoho, kdo ho slyší. Sebevražedné sklony nejsou známkou slabosti, ani předzvěstí nevyhnutelné tragédie. Jsou to sebevražedné sklony - ostré signály, že někdo přesáhl hranici toho, co unese. A když se objeví, není čas na odklad. Každá chvíle může být ta poslední, nebo ta první, která vede k záchraně.
Co je skutečně varovným signálem?
Někdo se může najednou stáhnout, přestane odpovídat na zprávy, přestane mluvit o budoucnosti. To vypadá jako jenom únava. Ale když se to kombinuje s jinými věcmi - například s tím, že začne rozdávat věci, které jsou mu drahé, nebo řekne: "Už to nevydržím," - je to jiné. Nejde o jednu věc. Jde o kombinaci.Podle Manuálu pomoci při riziku sebevraždy (Sebevrazdy.cz, 2023) jsou klíčové tyto příznaky:
- Prudká změna chování - například náhlý klid po období vzteku nebo agresivity
- Explicitní výroky o tom, že nechce žít, že je všichni lepší bez něj, nebo že to nevydrží
- Plánování - získávání prostředků, psaní dopisů, upřednostňování posledních věcí
- Odstranění zdrojů podpory - odstoupení od přátel, ukončení terapie, odstranění telefonu
- Náhlá změna nálady - například náhlý optimismus po dlouhém depresivním období, který může znamenat, že se rozhodl pro konec
Není potřeba mít všechny tyto znaky. Stačí jeden, který je silný a přímo související s ukončením života. A když se to stane, nečekáte na to, co řekne psycholog. Čekáte na to, co uděláte teď.
Kdy je čas zavolat 155?
Pokud někdo říká: "Chci zemřít, a já to dnes udělám," nebo má v ruce nástroj, který by mohl použít, nebo se nachází na místě, kde by mohl zemřít - to je extrémní riziko. V tomto okamžiku není místo pro rozhovory, vysvětlování nebo návrhy. Je potřeba okamžitá zásahová jednotka.155 je pohotovostní služba, která přijíždí s lékařem a záchranářem. Je to poslední záchranný kabel, který spojuje život s možností další pomoci. Nečekáte, až se osoba rozhodne, že je to v pořádku. Nečekáte, až se někdo jiný ozve. Zavoláte vy. Hned. I když si myslíte, že to možná jenom říká. I když si myslíte, že to neudělá. I když si myslíte, že to je jenom výbuch emoce.
Nejde o to, jestli je to pravda. Jde o to, jestli to může být pravda. A když to může být pravda, musíte reagovat jako kdyby to bylo pravda.
Které linky fungují a kdy je kterou volat?
V České republice existuje několik služeb, které jsou připravené reagovat. Ale nejsou stejné. A ne každá je vhodná pro každou situaci.Linka první psychické pomoci (116 123) je vaše první volba, pokud je situace akutní, ale není okamžitě životně ohrožující. Je to 24/7 linka, kde vás vezmou na druhý konec telefonu během 2-3 minut. Operátoři jsou školení v krizové intervenci, umí naslouchat bez posouzení, a většinou vám pomohou uklidnit, vysvětlit, co se děje, a navrhnout další kroky. 78 % lidí, kteří zavolali v akutní krizi, potvrdilo, že jim to pomohlo zmírnit myšlenky na sebevraždu.
Linka bezpečí (116 111) je chatová služba. Je ideální pro ty, kdo se cítí nejistě s hlasem, nebo potřebují čas na přemýšlení. Ale je pomalejší - průměrná odpověď přijde za 5-7 minut. A nemáte žádné tóny hlasu, žádné pohyby, žádné slzy. V akutní krizi, kdy čas počítá, je telefon rychlejší. Chat je dobrý pro mladé lidi ve věku 15-24 let, kteří se cítí bezpečnější v textu. Ale pokud je riziko vysoké, je lepší zavolat 116 123.
Krizová centra - jako Krizové centrum pro děti a rodinu v Českých Budějovicích - poskytují nejkomplexnější pomoc. Ale čekací doba na první schůzku je 14 dní. To je moc dlouho, když potřebujete pomoc teď. Krizová centra nejsou pro akutní krizi. Jsou pro dlouhodobou podporu. A v akutní fázi je jejich role předávat klienta na linku, nebo na pohotovost.
Co dělat, když jste přítel, rodič nebo kolega?
Nemusíte být terapeut, aby jste mohli zachránit život. Stačí, když se zeptáte.Neříkejte: "To se překoná." Neříkejte: "Máš všechno, co potřebuješ." Neříkejte: "Nechci se o tom bavit."
Řekněte: "Vypadáš, že ti je opravdu špatně. Chceš o tom mluvit?"
Řekněte: "Máš myšlenky na ukončení svého života?"
Ano, to zní přímo. Ale to je právě to, co potřebujete. Výzkumy ukazují, že přímá otázka nezvyšuje riziko. Naopak - snižuje ho. Když někdo slyší, že někdo jiný je schopen říct tohle, cítí se méně sám. Cítí se viděný. A to je první krok k záchraně.
Potom - pomozte mu zavolat. Neřekněte: "Zavolej na linku." Řekněte: "Dám ti telefon. Zavolám s tebou. Pojďme to udělat teď."
Nechte ho vědět, že nejste vyděšení. Nejste zklamaní. Nejste vyděšení jeho slovy. Jste tam. A to je důležitější než všechny slova.
Proč je systém tak špatně?
Víte, co je nejhorší? To, že lidé, kteří potřebují pomoc, často nezískají tu, kterou potřebují. Ne proto, že nechtějí. Ale proto, že systém nefunguje.V ČR je pouze 1 psychiatr na 12 500 lidí. Doporučený poměr je 1:10 000. Průměrná čekací doba na první schůzku s psychologem je 5,2 týdne. U psychiatrů to je 11,3 týdne. Zatímco počet sebevražedných pokusů mezi dospívajícími vzrostl o 37 % od roku 2019.
Krizové linky jsou jediné, co funguje. Ale nejsou navržené pro dlouhodobou péči. Jsou jako hasičská vozidla - přijedou, uhasí oheň, a pak musí jít dál. Ale když oheň znovu vznikne za týden, není nikdo, kdo by přišel znovu. A to je problém. 65 % lidí, kteří zavolali na linku, říká, že po intervenci se cítili opuštění. Neměli koho navštívit. Neměli koho slyšet. Neměli koho, kdo by se zeptal: "Co se děje teď?"
Ministerstvo zdravotnictví přidělilo 120 milionů Kč na rozšíření krizových center. To je dobré. Ale to je jen začátek. Potřebujeme více psychiatrů. Potřebujeme více psychologů. Potřebujeme, aby byla linka 116 123 propojená s ambulantní péčí. A potřebujeme, aby se to stalo rychle.
Co můžete udělat dnes?
Nečekáte na to, až se systém zlepší. Můžete začít teď.- Pamatujte na čísla: 116 123 (telefon), 116 111 (chat), 155 (pohotovost)
- Připravte si krizový plán - seznam lidí, kterým můžete zavolat, čísla, techniky, které vám pomohou uklidnit (dýchání, chůze, hlasová zpráva)
- Pokud máte někoho, kdo se snaží, nechte ho vědět, že ho neopouštíte
- Pokud se cítíte vyčerpaní - zavolejte taky. Pomoc není jen pro ty, kdo jsou v krizi. Je i pro ty, kdo jim pomáhají
Nejde o to, že byste měli být hrdina. Jde o to, že jste tam. A někdo, kdo je v temnotě, potřebuje jen jednoho, kdo ho slyší. A to můžete být vy.
Kdy je třeba okamžitě zavolat 155?
Zavolejte 155, pokud někdo má konkrétní plán na sebevraždu, má přístup k prostředkům (např. léky, nástroje), vyjádřil jasný záměr ukončit život a chystá se to udělat v krátké době. Pokud je osoba v nebezpečí, nečekáte na to, až se rozhodne - zavoláte hned. 155 je pohotovostní služba, která přijede s lékařem a záchranářem a zajišťuje bezpečnost.
Co je rozdíl mezi Linkou 116 123 a Linkou bezpečí 116 111?
Linka 116 123 je telefonická služba 24/7 s průměrnou dobou čekání 2-3 minuty. Je vhodná pro akutní krize, kde je potřeba rychlá reakce a hlasová podpora. Linka bezpečí 116 111 je chatová služba s průměrnou odezvou 5-7 minut. Je vhodná pro ty, kdo se cítí pohodlněji v textu, ale nemá neverbální signály a je pomalejší v akutních situacích. Pro extrémní riziko je vždy lepší telefon.
Může se sebevražedný nápad objevit i u lidí, kteří nemají diagnózu?
Ano. Sebevražedné sklony nejsou vždy spojeny s psychiatrickou diagnózou. Může je způsobit přetrvávající stres, ztráta, izolace, finanční problémy nebo pocit bezmoci. Mnoho lidí, kteří zemřeli na sebevraždu, nemělo žádnou oficiální diagnózu. Je to signál, že člověk přesáhl svou kapacitu, a to nezáleží na tom, jestli má nějakou nemoc.
Jak poznat, že někdo potřebuje pomoc, ale nechce o tom mluvit?
Když se někdo náhle stáhne, přestane reagovat, rozdává věci, mluví o smrti, nebo má náhlou změnu nálady (např. náhlý optimismus po dlouhé depresi), je to varovný signál. Nečekáte, až se otevře. Můžete se zeptat přímo: "Vypadáš, že ti je špatně. Chceš o tom mluvit?" Někdy stačí jen to, že někdo řekne: "Vím, že je ti špatně. Jsem tady."
Proč je tak těžké získat psychologa nebo psychiatra?
V ČR je pouze 1 psychiatr na 12 500 obyvatel, zatímco doporučený poměr je 1:10 000. Počet odborníků nezvyšuje rychlostí, která by stačila na nárůst potřeb. Čekací doba na první schůzku s psychologem je průměrně 5,2 týdne, u psychiatrů až 11,3 týdne. Krizové linky proto přebírají roli první pomoci, i když nejsou určené pro dlouhodobou péči.
Co dělat, když jsem sám v krizi a nevím, kde začít?
Zavolejte 116 123. Je to zdarma, anonymní a funguje 24 hodin denně. Nebo napište na 116 111, pokud se cítíte pohodlněji v textu. Pokud máte plán nebo nástroj, zavolejte 155. Nečekáte na to, až se vám bude lépe. Nečekáte na to, až budete mít sílu. Zavolejte teď. Nejste sám. Někdo na druhém konci telefonu vás slyší.
