CISM není lék na PTSD. Není to terapie, která vyléčí hluboké rány. Je to první pomůcka - jako obvaz po zranění. Když hasič přijede na místo, kde zemřelo pět lidí, nebo sanitář najde tělo kolegy ve vlastním autě, jeho tělo a mysl nejsou připravené. CISM přichází hned poté - ne v týdnu, ne v měsíci, ale v prvních 24 nebo 72 hodinách. A jeho cíl není vyprávět příběh. Je to vyprávět ho bezpečně.
Co je CISM a kdo ho vytvořil?
CISM, nebo kritická incidentní intervence, je systém vyvinutý v 80. letech v USA. Dva odborníci, George Everly a Jeffrey Mitchell, viděli, jak záchranné týmy po nehodách, požárech nebo vraždách přicházejí domů s tichým stresem, který se mění v zážitky, které je nesou. Nestíhají ho zpracovat. A tak vytvořili strukturovaný způsob, jak tyto zkušenosti včas vyjádřit - v rámci týmu, ve stejné situaci, s lidmi, kteří to prostě rozumí.
CISM není jedna technika. Je to celý systém, který zahrnuje sedm komponent: od vzdělávání před incidentem, přes krátké rozhovory (defusing), až po dlouhodobou podporu rodin a následnou péči. Klíčové je, že funguje na všech úrovních - od jednoho člověka po celou organizaci. A důležité je to, že to není psychologická léčba. To je rozdíl, který mnozí přehlížejí.
Jak CISM funguje v praxi?
Představ si, že tým sanitářů přijel na místo, kde se stala hromadná nehoda. Tři lidé zemřeli. Všichni byli mladí. Všichni byli kolegové. V noci se nikdo nespal. Kdo se vzbudil, měl před očima obličeje mrtvých. Kdo se nevzbudil, měl je ve snu.
Do 24 hodin po incidentu se tým sejde v klidné místnosti - ne v kanceláři, ne v nemocnici, ale v prostoru, kde se necítí jako „práce“. Tam je vede někdo, kdo prošel něčím podobným. Není to terapeut. Je to kolega. Tento člověk neříká: „Co jsi cítil?“ Ale: „Když jsem to viděl, tak jsem se cítil…“ A pak přestane mluvit. A čeká. A čeká. Až někdo jiný začne. A pak další. A pak další. A někdo začne plakat. A to je v pořádku.
Takto funguje defusing - krátká, 30-60 minutová intervence. Pak, pokud je to potřeba, přijde debriefing - strukturovaný rozhovor mezi 72 hodinami a čtyřmi týdny. Tam se neřeší, kdo měl pravdu, nebo kdo udělal chybu. Řeší se: „Co jsi potřeboval?“ „Co ti chybělo?“ „Co ti dělá problém dnes?“
Na konci se každému řekne: „Můžeš jít dál. Nejsi sám. Pokud se ti to bude jevit zase, víme, kde hledat pomoc.“
Proč je CISM kontroverzní?
Ne každý ho miluje. Někteří vědci říkají, že CISM může zhoršit stav. Studie z Cochrane Database z roku 2019 ukazuje, že po 6 měsících jen 32 % lidí, kteří prošli CISM, mělo lepší stav. To znamená, že u 68 % se stres nezlepšil. A v některých případech - podle Richarda A. Bryanta z Austrálie - se lidé, kteří byli nuceni mluvit, cítili ještě hůř.
Proč?
Protože někdy se to stává „přinuceným vyprávěním“. Lidé nechtějí mluvit. A když je to vyžadováno, začnou se cítit jako „poškození“ nebo „neúspěšní“. V ČR byl případ, kdy po CISM po sebevraždě kolegy tři z pěti sanitářů odešli z práce. Ne proto, že jim to nepomohlo. Ale proto, že jim to připadalo jako „předčasný souzení“ - jako by jim řekli: „Teď musíš překonat to, co jsi viděl.“
Na druhé straně, studie z Prahy z roku 2019 ukazuje, že u hasičů se akutní stresové příznaky snížily o 45 %. Na Redditu sanitář z Prahy napsal: „Po pěti mrtvých jsem nejspíš spal jen tři hodiny. Po debriefingu jsem spal sedm.“
Takže je to jak s lékem - někdo pomůže, někdo ne. Ale rozdíl je v tom, že CISM není pro každého. Je pro ty, kdo potřebují nechat si říct, že to, co viděli, je neuvěřitelné - a že to neznamená, že jsou slabí.
Co CISM není?
CISM není terapie. Není to EMDR. Není to TF-CBT. Tyto metody trvají měsíce, stojí tisíce dolarů a vyžadují certifikované terapeuty. CISM je jiný. Je to „příběh, který se může podělit“. Není to náhrada za psychologa. Je to most mezi událostí a tím, kdy člověk začne hledat psychologa.
Největší chyba? Když se CISM používá jako „výkonnostní nástroj“. Když řekneš týmu: „Musíte jít na debriefing, jinak vás necháme na pracovišti.“ To není podpora. To je kontrola.
CISM funguje jen tehdy, když je dobrovolný. Když je bezpečný. Když je tichý. Když je vedený někým, kdo neříká: „To je normální.“ Ale: „To je strašné. A já to taky zažil.“
Co potřebuje CISM v Česku?
V Česku máme 217 certifikovaných specialistů na CISM. V roce 2018 jich bylo 42. To je dobrý růst. Ale zatím jen 23 % záchranných složek má plně funkční tým. Většina nemocnic ho nemá vůbec. A když ho mají, často ho vede někdo, kdo si přečetl článek na internetu.
Pro CISM potřebuješ:
- Trénované lidi - ne jen „dobré srdce“, ale lidé, kteří absolvují 72-120 hodin školení podle ICISF
- Financování - školení stojí 5 000-15 000 USD na tým, ale v Česku je to často „na vlastní náklady“
- Čas - CISM nejde zavést za týden. Potřebuješ kulturu důvěry
- Integraci - CISM nemůže být izolovaný. Musí být propojený s psychologickými službami
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo pilotní projekt „CISM pro venkovské obce“ s rozpočtem 8,5 milionu Kč. To je krok. Ale potřebujeme více. Potřebujeme, aby každá záchranná služba, každá nemocnice, každá policie měla svůj tým. Ne proto, že je to „hezké“. Ale proto, že lidé, kteří zachraňují životy, potřebují, aby někdo zachraňoval i jejich duši.
Co se děje dnes?
CISM se mění. V roce 2022 ICISF zavedl platformu CISM Connect - digitální systém, kde týmy mohou sledovat, kdo potřebuje podporu, kdo už byl, kdo se vrátil. V Česku ho už využívá 63 % organizací s certifikovanými týmy. To je velký krok. Ale zároveň se objevují otázky: Je online debriefing stejně účinný jako ten, kde sedíte v místnosti, kde se dotýkáte rukou?
Prof. Kateřina Vlčková z Univerzity Palackého varuje: „Pokud nebude CISM finančně zajištěn, bude to jako sada léků, kterou si každý vezme, ale nikdo nezajistí, že se vypije.“
Ve Německu se podobný systém zhroutil, protože po dvou letech přestali peníze přicházet. V Česku se to nemůže stát. Lidé, kteří pracují na hranici smrti, nemají čas čekat na „nějakou budoucnost“. Potřebují podporu dnes.
Co si pamatovat?
- CISM není léčba - je to první pomůcka
- Je to pro ty, kdo potřebují mluvit - ne pro ty, kdo musí
- Funguje jen s důvěrou, bezpečností a dobrovolností
- Není pro všechny - ale pro ty, kdo potřebují, je nezbytný
- V Česku je stále nedostatek trénovaných týmů a financování
- CISM se nesmí stát „formální povinností“ - musí být lidský
Nejde o to, jestli se ti to líbí. Jde o to, že když někdo přijde domů s tím, že viděl, co by nikdo neměl, potřebuje někoho, kdo řekne: „To je pravda. A já to taky viděl.“ A pak mlčí. A sedí vedle něj. A neříká: „Budeš v pořádku.“
Ale říká: „Jsi v pořádku, i když to tak nevypadá.“
Je CISM stejné jako psychologická terapie?
Ne. CISM není terapie. Je to krizová podpora, která probíhá krátce po traumatické události. Psychologická terapie, jako je TF-CBT nebo EMDR, trvá měsíce, vyžaduje licencovaného terapeuta a zaměřuje se na hluboké zpracování traumatu. CISM je jen první krok - pomáhá stabilizovat, ne léčit.
Může CISM zhoršit PTSD?
Ano, v některých případech. Studie z Cochrane Database ukazují, že jednorázové debriefingy mohou zhoršit příznaky u 17 % účastníků, pokud jsou aplikovány nesprávně - například jako povinnost nebo bez důvěry. Pokud se lidé cítí nuceni mluvit, může to vyvolat pocit viny nebo špatného sebevědomí. CISM funguje jen tehdy, když je dobrovolný a bezpečný.
Kdo může vést CISM intervenci?
CISM vede trénovaný peer - tedy kolega, který prošel stejným typem události a absolvuje 72-120 hodin speciálního školení podle ICISF. Není to terapeut, ani psycholog. Je to člověk, který ví, jak se cítí, když se to stane. Jeho úloha není řešit, ale naslouchat a vést rozhovor podle struktury.
Proč CISM nefunguje u opakovaného traumatu?
CISM byl navržen pro jednorázové události - jako katastrofy, nehody nebo náhlé smrti. U lidí, kteří jsou opakovaně vystaveni traumatu - například sanitáři, kteří každý den přijíždějí na sebevraždy nebo násilí - se systém nevyplatí. Tyto lidé potřebují dlouhodobou psychologickou podporu, ne jen jednu debriefingovou schůzku. CISM je dobrý pro „případ“, ale ne pro „kariéru“.
Je CISM platný v Česku?
Ano, a je i legislativně podporován. Vyhláška č. 456/2020 Sb. vyžaduje, aby zdravotnické organizace měly systém psychosociální podpory po mimořádných událostech. CISM je jedním z nejrozšířenějších nástrojů k splnění této povinnosti. V Česku je ale jeho implementace nerovnoměrná - jen 31 % nemocnic a 18 % záchranných složek má plně funkční tým.
Jak se stát členem CISM týmu v Česku?
Nejprve se přihlaš na základní školení ICISF (40 hodin), které je v Česku koordinováno Národním ústavem pro další vzdělávání (NÚV). Poté musíš absolvovat speciální školení pro Peer Support Specialist nebo Group Crisis Intervention - celkem 72-120 hodin. Po úspěšném dokončení získáš certifikát. V Česku je tento proces volně přístupný, ale vyžaduje závazek ke kontinuálnímu vzdělávání a praxi.
Největší chyba není v tom, že CISM nepracuje. Je v tom, že ho lidé nechávají na okraji. A pak se diví, proč se lidé odcházejí. Ale když někdo vidí smrt, a nikdo mu neřekne: „To je těžké. A já to taky viděl.“ - pak se cítí sám. A to je větší trauma než ta událost sama.
