Farmakologická vs. behaviorální léčba ADHD: Co funguje lépe a pro koho?
Angie Marini 22 února 2026 0

ADHD není jenom neschopnost se soustředit. Je to komplexní neurovývojová porucha, která ovlivňuje celý život - od školních úkolů až po pracovní vztahy. A přesto, když se rodiče nebo dospělí pacienti ptají, co s tím, většina lékařů začne stejně: farmakologickou léčbou. Ale je to opravdu nejlepší cesta? A co behaviorální terapie? Proč některé dítě s ADHD skvěle reaguje na léky, ale jiné se ztrácí v škole i přes léky? A proč dospělí pacienti často přestávají užívat léky a přecházejí na terapii? Zde je přehled, který vám pomůže pochopit, co skutečně funguje.

Farmakologická léčba: Rychlá pomoc, ale ne trvalé řešení

Farmakologická léčba ADHD je nejčastější první volbou - a má svůj důvod. Stimulanty jako methylfenidát je lék, který zvyšuje úroveň dopaminu a noradrenalinu v mozku, čímž zlepšuje schopnost soustředit se a ovládat impulzy nebo amfetaminy působí přímo na neurotransmitery, což zvyšuje pozornost a snižuje hyperaktivitu začínají působit během hodin. V průměru fungují u 70-80 % dětí. To znamená, že dítě, které dříve nezvládlo sedět na hodině, nyní dokáže zapsat úkol. Dospělý, který se nemohl soustředit na schůzku, teď může napsat e-mail bez toho, aby se rozptýlil.

Ale tady je ten háček: léky neučí nic nového. Pouze dočasně vyrovnávají chemickou nerovnováhu. Jakmile lék z těla vypadne, příznaky se vracejí. A to není všechno. Nežádoucí účinky jsou skutečné: 25 % dětí ztrácí chuť k jídlu, 15 % má problémy se spánkem, 5-10 % zpožďuje růst. Někteří dospělí popisují emoční plochost - jako by byli „vypnutí“ z citů. A pak je tu otázka závislosti: i když stimulanty nejsou závislostní ve smyslu narkotik, mnoho lidí se bojí, že bez nich „nejsou oni sami“.

V Česku je farmakologická léčba dominantní: 75 % dětí s ADHD dostává stimulants. Průměrná cena za měsíc se pohybuje mezi 1 200 a 4 500 Kč, a to bez ohledu na to, zda je lék předepsán v rámci zdravotního pojištění nebo z vlastní kapsy. Je to rychlá, snadno měřitelná a „viditelná“ odpověď - což znamená, že lékaři ji doporučují, a rodiče ji přijímají.

Behaviorální terapie: Výuka životních dovedností

Behaviorální terapie není o tom, jak zastavit příznaky - je o tom, jak se s nimi naučit žít. U dětí to znamená rodičovské školení trénink pro rodiče, jak efektivně komunikovat, nastavovat pravidla a používat systém odměn a následků, školní intervence spolupráce s učiteli na úpravě prostředí, struktury výuky a komunikace a trénink sociálních dovedností jak se připojit k hře, jak se vyhnout konfliktům, jak říct „ne“. U dospělých se jedná o kognitivně behaviorální terapii (CBT) technika, která pomáhá rozpoznávat negativní myšlenky, řídit impulsy a vytvářet systémy pro organizaci dne.

Na rozdíl od léků nejsou výsledky okamžité. Potřebujete 12-20 sezení, aby se začaly objevovat změny. Každé sezení stojí 800-1 500 Kč. A tady je problém: v Česku je jen 120 certifikovaných terapeutů pro přes 150 000 dětí s ADHD. Průměrná čekací doba je šest měsíců. Mnoho rodin to prostě nezvládne. A když se konečně dostanou k terapeutovi, často zjistí, že neexistuje škola, která by chtěla spolupracovat, nebo že rodič nemá čas chodit na školení.

Ale když to funguje - je to trvalé. Dítě, které se naučilo, jak si připomenout úkol, jak se uklidnit, když se rozzlobí, jak říct „chci pomoct“, už to nezapomene. Dospělý, který si vypracoval systém pro řízení času, už neztrácí práci kvůli zapomenutí. To je rozdíl mezi „dostat se skrze den“ a „umět žít“.

Dospělý muž v kanceláři s plnými myšlenkovými bublinami a tabletou s terapeutickou aplikací.

Co říkají vědecké studie: MTA a další

Největší studie na téma ADHD je Multimodální léčebná studie ADHD (MTA) velká, národní studie financovaná NIMH, která sledovala 579 dětí ve věku 7-9,9 let po dobu 14 měsíců. Výsledky byly přesvědčivé: skupina, která dostávala kombinaci léků a behaviorální terapie, dosáhla 53 % snížení příznaků. Skupina s pouhými léky: 53 %. Skupina s pouhou terapií: 40 %. Na první pohled se zdá, že léky vyhrály. Ale podívejte se na další část.

Po 14 měsících skupina s kombinovanou léčbou potřebovala o 20-30 % nižší dávky léků než skupina s léky samotně. To znamená méně nežádoucích účinků, méně problémů s růstem, méně úzkosti. A v 12 z 19 oblastí - včetně vztahu s rodiči, školního úspěchu a sociálních dovedností - byla kombinovaná léčba výrazně lepší.

Pak přišla studie z Basileje (2018). Tady se dívali na dospělé. Výsledek? Kognitivně behaviorální terapie v kombinaci s léky nebyla lepší než léky samotné. To znamená: u dospělých může být léčba efektivnější, když se zaměříte jen na léky - pokud je správně předepsané a sledované.

Ale to není konec. Prof. William Pelham, hlavní autor MTA studie, říká: „U dětí není lék dostatečný.“ A Prof. Stephen Hinshaw varuje: „Většina studií vylučují lidi s komorbiditami - úzkostí, depresí, poruchami učení. V reálném životě má 80 % pacientů ADHD něco navíc.“ A tam, kde je to složitější, léky nestačí.

Co si lidé skutečně říkají: Zkušenosti z praxe

Na fóru Jsme.cz rodič „Aneta85“ píše: „U našeho 8letého syna funguje kombinace methylfenidátu s behaviorální terapií nejlépe. Po šesti měsících se jeho školní výsledky zlepšily o 30 %. Ale bez terapie by lék nestačil na sociální dovednosti. Bez terapie by byl stále ten, kdo se zlobí, když ho někdo zastaví.“

Naopak „ADHDman“ na fóru Test Mysli: „Po deseti letech methylfenidátu jsem přešel na CBT a zrušil léky. Překvapivě pro mě byla terapie efektivnější. Léky mi pomáhaly, ale jen do doby, než jsem je přestal užívat. Terapie mi dala nástroje - a teď vím, jak se udržet na prahu, i když se cítím vyčerpaný.“

Průzkum Kobeterapie.cz (2023) ukazuje: 68 % rodičů dětí s ADHD preferuje kombinovaný přístup. Ale 45 % dospělých volí primárně behaviorální terapii. Proč? Protože dospělí mají větší kontrolu nad svým životem. Mohou si vybrat terapeuta, mohou si načasovat sezení, mohou si přizpůsobit strategie. Dítě nemá takovou volbu.

Dvojice scén: lékární předpis a terapeutická schůzka s rodičem, spojené symbolem léku a mozku.

Co je vlastně nejlepší? A pro koho?

Není jedna cesta správná pro všechny. Ale je jedna pravidla, které funguje většinou:

  • Pro děti do 12 let: Začněte s behaviorálními intervencemi. Pokud po šesti měsících není žádný pokrok, přidejte léky. Pokud je symptomatika závažná (agresivita, nebezpečné chování, extrémní neúspěch ve škole), léky mohou být první volbou - ale pak je třeba co nejdříve přidat terapii.
  • Pro dospělé: Pokud máte jen ADHD a žádné komorbidity (např. úzkost, deprese), léky mohou být dostatečné. Pokud máte i něco navíc - a máte čas a prostředky - kombinace s CBT je nejlepší volba.
  • Pro všechny: Kombinace je vždy silnější než jedna metoda sama o sobě. Léky vám pomohou přežít den. Terapie vám pomůže žít život.

Co se týče nákladů - farmakoterapie je drahá, ale přístupná. Terapie je levnější na sezení, ale téměř nedostupná. A to je problém. V Česku je trh farmak pro ADHD v roce 2022 stál 2,1 miliardy Kč. Trh behaviorální terapie jen 320 milionů. To znamená: systém podporuje léky, ne vzdělávání. Ale trend se mění. Růst trhu s terapiemi je 12 % ročně - dvakrát rychlejší než u léků. Lidé začínají věřit, že trvalé změny stojí za čas.

Budoucnost: Hybridní přístupy a osobní léčba

Do roku 2025 by se podíl kombinované léčby v Česku měl zvýšit z 40 % na 65 %. Jak? Díky novým nástrojům. Projekt „ADHD bez hranic“ zavádí digitální terapie - aplikace jako CogADHD digitální nástroj vyvinutý v Ústavu biomedicínského inženýrství ČVUT, který pomáhá trénovat plánování, paměť a samoregulaci. Tyto aplikace fungují jako domácí terapie - a jsou levnější než sezení s terapeutem.

Ale zde je další riziko: 35 % rodin s nízkým příjmem nemá přístup k tabletu nebo stabilnímu internetu. Takže nová technologie může zhoršit nerovnost. A proto je důležité: léčba ADHD nemůže být jen o lékách, ani jen o aplikacích. Musí být o tom, kdo je pacient, co potřebuje, a jaký má přístup.

Nejlepší léčba není ta, která nejrychleji zmírňuje příznaky. Je to ta, která vám dá nástroje - a čas - abyste se naučili, jak žít s ADHD, a ne jen přežívat ho.

Je farmakologická léčba ADHD bezpečná pro děti?

Ano, pokud je pod správným dozorem. Stimulants jako methylfenidát jsou bezpečné u většiny dětí, ale vyžadují pravidelné kontroly krevního tlaku a EKG. Nejčastější vedlejší účinky jsou snížená chuť k jídlu, nespavost a zpomalení růstu. Tyto účinky se často zlepšují po upravení dávky nebo přechodu na jiný lék. Důležité je, aby lék nebyl jedinou volbou - kombinace s behaviorální terapií snižuje riziko dlouhodobých účinků.

Proč se behaviorální terapie v Česku tak těžko dostane?

Hlavní příčinou je nedostatek kvalifikovaných terapeutů. V Česku je jen přes 120 terapeutů specializovaných na ADHD pro přes 150 000 dětí s touto poruchou. Čekací doba na první sezení často dosahuje šesti měsíců. Navíc terapie vyžaduje zapojení rodičů a školy - což není vždy možné. Mnoho rodin nemá čas, finanční prostředky nebo podporu pro dlouhodobou terapii.

Může dospělý s ADHD přestat užívat léky a jenom dělat terapii?

Ano, mnoho dospělých to dělá - ale ne všichni. Pokud máte jen ADHD bez dalších poruch, může CBT pomoci vytvořit trvalé strategie pro organizaci, řízení impulsů a plánování. Ale pokud máte i úzkost, deprese nebo poruchu učení, léky mohou být nezbytné, aby vám terapie vůbec umožnila fungovat. Přestávání léků by mělo být vždy postupné a pod dohledem lékaře.

Je kombinovaná léčba ADHD skutečně lepší než jen léky?

Ano, pro děti ano. Studie MTA ukázala, že kombinovaná léčba je nejúčinnější v 12 z 19 oblastí - včetně školního úspěchu, vztahu s rodiči a sociálních dovedností. Léky samotné fungují lépe na příznaky, ale terapie mění život. Děti, které dostávají obě věci, potřebují nižší dávky léků a mají méně vedlejších účinků. Pro dospělé je rozdíl menší - ale i tam kombinace často zlepšuje kvalitu života.

Jaké jsou největší chyby při léčbě ADHD?

Nejčastější chyba je věřit, že léky jsou „řešení“. Léky pomáhají, ale neučí nic. Druhá chyba je čekat, až dítě „vypustí“ školu, než začnete s terapií. Třetí chyba je ignorovat rodiče a školu - terapie bez podpory prostředí selže. A čtvrtá chyba: přestávat léčbu, když se příznaky zlepší. ADHD je chronická porucha - ne výčet, který se „vylečí“.