Stojíte před počítačem, přemýšlíte, co napsat terapeutovi. Už jste přečetli tři verze téhož emailu. Každý řádek vás stojí několik minut. A pak ho odešlete. A čekáte. A čekáte. A čekáte. Až se ozve odpověď - možná za dva dny. Možná za tři. A když přijde, je to 50 minut psaného textu, plného otázek, pozorování, klidu. Je to psychoterapie? Nebo jen předstírání?
Co vlastně je asynchronní terapie?
Asynchronní terapie není jen „terapie přes internet“. Je to specifický způsob, jak se lidé a terapeuti komunikují bez okamžité zpětné vazby. Nejčastěji to znamená e-mail, ale může to být i strukturovaný chat na zabezpečené platformě, kde nikdo nečeká na odpověď hned. Klient napíše svůj příspěvek - obvykle 50 minut práce - a terapeut odpoví až za několik dní. Nejde o rychlou poradnu. Nejde o chat s přáteli. Je to záměrně pomalý proces, kde čas je součástí léčby.
Podle Doporučení Evropské asociace psychoterapie z roku 2021 je to oficiálně uznávaná forma psychoterapie. Nejde o „náhradu“, ale o jiný nástroj. Klienti, kteří se cítí přetížení hovory nebo se bojí říct všechno hlasem, najdou v tomto způsobu útěchu. Můžou přečíst, přemýšlet, přepsat, smazat. Až když se cítí připraveni, odešlou. Terapeut pak má čas na to, aby nejen odpověděl, ale aby opravdu pochopil.
Proč to funguje - a proč ne?
První výhoda je prostá: čas. Když nemáte okamžitou odpověď, máte čas na to, abyste si přečetli své vlastní slova. Můžete si uvědomit, že jste napsali něco, co jste si neuvědomili, když jste to řekli nahlas. Můžete si přečíst staré emaily a vidět, jak se změnili vaši pocity. To je mocná věc. V některých případech - například u lidí s úzkostí, depresemi nebo truchlením - to pomáhá víc než každý 50minutový hovor.
Ale je tu i druhá strana. Chybí vám pohled. Chybí vám pohyb ruky, který říká: „Tady jsem.“ Chybí vám pohled, který říká: „Vím, že to je těžké.“ Většina terapeutů (78 % podle průzkumu CRP z roku 2022) říká, že bez neverbálních signálů je obtížné správně posoudit emocionální stav klienta. Někdo napíše „je mi všechno jedno“ - a to může znamenat únavu, nebo hlubokou deprese. Bez tónu hlasu, bez pohledu, bez pohybu - to je jako číst román bez emoce.
A co když se něco zlomí? Když se klient rozbije v pátek večer a terapeut je v neděli na odpočinku? V těchto případech asynchronní terapie selhává. Pro akutní krize, sebevražedné myšlenky, náhlé ztráty - není to vhodné. To je jasně uvedeno v doporučeních EAP: „Nepokračuji, pokud terapie v onlinu drhne.“ To znamená: pokud se cítíte, že vám to nevyhovuje, nebo že se situace zhoršuje - je to legitimní důvod ukončit.
Je to levnější? A pro koho je vhodná?
Na první pohled ano. Průměrná cena za asynchronní sezení se pohybuje mezi 500 a 800 Kč. Osobní terapie stojí 1000-1500 Kč. To je rozdíl, který může rozhodnout. Ale cena není jediná výhoda. Výhoda je přístupnost. Někdo žije v malém městě, kde není žádný terapeut. Někdo má práci, která mu neumožňuje chodit na schůzky. Někdo má závažnou úzkost, která mu brání vycházet z domu. Pro ně je asynchronní terapie jediná možnost.
Podle průzkumu CRP z roku 2022 je 68 % klientů, kteří používají asynchronní terapii, spokojených s její efektivitou pro mírné problémy: úzkost, problémy se sebevědomím, stres na práci. Ale jen 22 % ji považuje za vhodnou pro hluboké trauma nebo komplexní psychické poruchy. To je klíčové. Není to „všechno pro všechny“. Je to „pro některé v některých okamžicích“.
Nejčastěji ji používají lidé ve věku 25-40 let - ti, kteří jsou pohodlní s technologiemi, ale nechtějí být „vystaveni“ v reálném čase. Ti, kteří chtějí kontrolovat, co říkají. Ti, kteří potřebují čas na to, aby si slova vymysleli.
Co potřebuje terapeut, aby to fungovalo?
Asynchronní terapie není jednodušší verze klasické terapie. Je to jiná dovednost. Terapeut nemůže použít pohled, gesto, tón. Musí používat slova. A slova musí být přesná. Výběr slova může změnit celý průběh terapie. „Cítím, že se snažíš“ je jiné než „Vypadá to, že se snažíš“. Jedno je podpora. Druhé je pozorování.
Podle České psychologické společnosti potřebují terapeuti pro asynchronní terapii speciální vzdělání - průměrně 40 hodin. Není to jen o tom, jak dobře píšete. Je to o tom, jak dobře čtete. Jak rozpoznáte, kdy je klient v úzkosti, i když to neříká. Jak poznáte, kdy je jeho slova „příliš dokonalá“ - a znamená to, že se skrývá. Jak poznáte, kdy se klient snaží být „dobrý“ a neříká to, co opravdu cítí.
A je tu technika. 32 % terapeutů hlásí technické problémy - chyby v e-mailu, ztráta připojení, špatně odeslané soubory. A přesto musí být zajištěna bezpečnost. Doporučení EAP vyžaduje šifrované kanály. Žádné obyčejné Gmaily. Žádné WhatsAppy. Pouze platformy, které chrání soukromí.
Hybridní terapie - budoucnost nebo přechodný stav?
Co se děje ve skutečnosti? Většina lidí, kteří začnou s e-mailovou terapií, ji neukončí. Přejdou na video. Ne proto, že e-mail nefungoval. Ale proto, že chtěli více. Více přítomnosti. Více spojení. Více lidskosti.
Podle analýzy z portálu RDVS.cz z roku 2023 bude do roku 2026 50 % terapeutů kombinovat asynchronní a synchronní metody. To není náhoda. Je to přirozený vývoj. Lidé potřebují obě věci. Čas na přemýšlení - a přítomnost, když je potřeba.
Nejlepší model není „e-mail nebo video“. Je to „e-mail, až když je potřeba čas. Video, až když je potřeba přítomnost.“
Na některých platformách už to funguje. Klient napíše e-mail. Terapeut odpoví. A pak navrhne: „Chceš, abychom se teď zavolali?“ Nebo: „Můžeme to zkusit přes video?“ To je terapie, která se přizpůsobuje. Ne která se snaží být „lepší“ než jiná. Ale která se snaží být „správná“ pro toho, kdo přichází.
Je to skutečná psychoterapie?
Ano. Ale ne ve smyslu, že je to „stejná“ jako osobní terapie. Je to jiná. A to je v pořádku.
Psychoterapie není o tom, jak se setkáváte. Je o tom, co se stane mezi vámi. Když klient napsal: „Nemám sílu už dál žít“ a terapeut odpověděl: „Vím, že to zní nemožné, ale ty jsi tady. A já jsem tady s tebou.“ - to není náhražka. To je terapie.
Když klient přečetl odpověď třikrát, plakal, a pak napsal: „Nikdy jsem to neřekl nikomu.“ - to není předstírání. To je pravda.
Asynchronní terapie není lehčí. Není rychlejší. Není „menší“. Je to jiná cesta. A někdy je to ta jediná cesta, která vede k tomu, že se člověk znovu naučí dýchat.
Co dělat, když si myslíte, že by vám mohla pomoci?
- Zjistěte, zda terapeut má certifikaci v oblasti online terapie (podle EAP 2021).
- Ujistěte se, že používá šifrovanou platformu - ne e-mail nebo WhatsApp.
- Nezačínejte s asynchronní terapií, pokud máte akutní krizi, sebevražedné myšlenky nebo silné truchlení.
- Připravte si záložní kontakt - telefonní číslo nebo jinou formu komunikace na případ nouze.
- Nebojte se říct: „Tohle mi nevyhovuje.“ To není selhání. To je součást terapie.
Co dělat, když jste už začali?
- Čtěte své emaily zpět. Všimněte si, jak se mění váš jazyk.
- Nečekejte na „perfektní“ odpověď. Často je největší pomoc v otázce, ne v odpovědi.
- Nezapomeňte na sebe. Pokud se cítíte zanedbávaní, neváhejte se zeptat: „Co se děje?“
- Pokud se vám to nelíbí - změňte to. Nebo změňte terapeuta. Nebo změňte formu. Neexistuje jediný správný způsob.
