ADHD a ADD nejsou jen dětské problémy. V České republice přetrvávají u 60-70 % lidí, kteří je měli v dětství. Mnozí dospělí si stále neuvědomují, že jejich zapomínání, neschopnost plánovat nebo impulzivní reakce nejsou výsledkem lhostejnosti nebo slabé vůle - jsou to příznaky neurologické podmíněnosti. Medikace pomáhá, ale sama o sobě nestačí. Psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie (KBT), je ten klíčový doplněk, který změní každodenní život.
Proč medikace sama nestačí?
Léky jako methylfenidát nebo atomoxetin snižují hyperaktivitu a zlepšují schopnost soustředit se. Ale neučí tě, jak začít úkol, jak se neztratit v průběhu dne, jak říct „ne“ před impulzivním nákupem nebo jak se nezhroutit, když tě někdo kritizuje. Medikace ovlivňuje mozek, ale neupravuje chování. A právě chování je to, co tě běžně blokuje - v práci, ve vztazích, v domácnosti.Co je kognitivně behaviorální terapie (KBT) pro ADHD?
KBT pro ADHD se liší od běžné KBT. Není zaměřená na hluboké výzkumy dětství nebo vnitřní konflikty. Je to praktický nástroj - jako manuál pro život s ADHD. Terapeut ti pomůže naučit se konkrétním dovednostem: jak rozdělit úkol na kousky, jak používat telefonní připomínky, jak vytvořit strukturu dne, jak si vytvořit checklisty pro ranní rutinu nebo pro přípravu na schůzku.Nejde o to, aby jsi „přestal být ADHD“. Jde o to, aby jsi přestal být závislý na tom, že ti někdo řekne, co máš dělat. KBT ti dá nástroje, které ti umožní fungovat lépe, i když tvůj mozek pracuje jinak.
Co se dělá na terapii?
První sezení je vždy o pochopení. Terapeut ti vysvětlí, že ADHD není chyba, ale rozdílné fungování mozku. To je pro mnoho lidí první velká úleva. Mnozí si přes roky vytvořili přesvědčení: „Jsem líný“, „Jsem nevychovaný“, „Nemám vůli“. Když zjistí, že jejich mozek prostě jinak zpracovává informace, začíná sebepřijetí.Potom přichází nácvik. Například:
- Plánování dne: Naučíš se psát si každý den jen 3 priority - ne 15. A ty tři zapisuješ na papír, ne do hlavy.
- Externí pomůcky: Diář, připomínky v telefonu, „místo pro klíče“ u dveří - všechno to slouží jako vnější paměť, kterou tvůj mozek nemá.
- Regulace emocí: Učíš se rozpoznávat, kdy tě něco „zabere“ - třeba kritika nebo chaos - a jak se z toho vysvobodit pomocí krátkého dechu nebo přesunu do jiné místnosti.
- Odkládání úkolů: Naučíš se „příští 5 minut“ - ne „začnu zítra“. Pět minut je málo na to, aby tě mozek odmítl. A často stačí, abys začal.
Domácí úkoly nejsou jen doporučení - jsou základ. Bez nich se terapie nezdaří. Když si v terapii naučíš, jak se připravit na schůzku, ale pak to v praxi nevyzkoušíš, nic se nezmění.
Proč je skupinová terapie pro ADHD užitečná?
Mnoho lidí s ADHD se cítí osaměle. Přemýšlejí: „Jsem jediný, kdo toto zažívá.“ Skupinová terapie to mění. Když slyšíš, že někdo jiný také zapomíná na narozeniny, přijde pozdě na práci kvůli přehnanému plánování nebo se zhroutí, když ho někdo kritizuje, přestaneš se cítit jako „divný“. Je to jako podpora, která nemusíš vysvětlovat, proč to potřebuješ.Ve skupině se také učíš komunikaci. Jak říct: „Potřebuji, abys mi to řekl jednou, ne pětkrát.“ Nebo: „Když mi dáš seznam, neříkej mi, co mám dělat - dej mi ho na papír.“ Tyto dovednosti se nevyvíjejí samy - musíš je procvičovat.
Co se nestane, když jdeš na terapii?
Psychoterapie neodstraní ADHD. Nezmění tvoji genetiku. Nezlepší tvou pracovní paměť na úrovni neurologické. Ale změní to, jak s tím žiješ. Výzkumy ukazují, že kombinace medikace a KBT má úspěšnost 70-80 %. Pouze medikace - 50-60 %. Rozdíl je v tom, že terapie ti dává kontrolu. A kontrola znamená klid.Co nefunguje?
Tradiční psychodynamická terapie - ta, která se zaměřuje na dětství, rodinné vztahy nebo skryté konflikty - je pro ADHD méně efektivní. Neřeší konkrétní problémy. Nemáš čas na to, abys přes roky hledal, proč tě někdo z dětství nechápal. Potřebuješ nástroje pro dnes.Dialektická behaviorální terapie (DBT) je další možnost - hlavně pokud máš silné emoční výkyvy nebo impulzivní chování. Ale KBT je stále zlatým standardem. V Česku se v posledních letech objevují i nové metody - mindfulness, meditace, EEG biofeedback. Ty mohou pomoci, ale nejsou nahradou za KBT. Jsou doplňkem.
Co říkají lidé, kteří to zkusili?
Jana, 35 let, po 6 měsících KBT:„Naučila jsem se předem plánovat den, rozdělovat úkoly na menší části a používat telefonní připomínky. Už nezapomínám na důležité schůzky a mám lepší kontrolu nad svými emocemi. Když jsem předtím přišla pozdě na schůzku, cítila jsem se jako nezodpovědná. Teď vím, že to bylo kvůli ADHD - a mám nástroje, jak tomu předcházet.“
Petr, 28 let, zkušenost s nevhodnou terapií:
„Terapie byla příliš obecná, nebyla přizpůsobená specifičnosti ADHD. Terapeut nechápal, že mé zapomínání není důsledkem lhostejnosti, ale neurologického stavu. Přestal jsem chodit. Před třemi měsíci jsem začal s jiným - a už je to jiné.“
Co potřebuješ, aby to fungovalo?
Nejde jen o terapeuta. Nejde jen o léky. Potřebuješ:- Aktivní účast: Terapie není pasivní sledování. Musíš dělat domácí úkoly, zkoušet nové postupy, mluvit o tom, co ti nefunguje.
- Terapeut, který chápe ADHD: Není důležité, jestli je psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut. Je důležité, aby věděl, že ADHD není „špatná výchova“.
- Trpělivost: První výsledky se objeví obvykle po 6-8 sezeních. Nečekáš zázrak za týden.
- Podporu: Když se ti něco daří, řekni to někomu. Když se ti něco nezdaří, nekárej se - zkus to znovu.
Je to drahé? Je to možné v Česku?
Trh s léčbou ADHD v Česku roste o 8,5 % ročně. Většina specializovaných klinik - jako Adicare nebo TERAPEUTOS - nabízí kompletní péči: diagnostiku, medikaci, psychoterapii, poradenství. Cena jednoho sezení se pohybuje mezi 800 a 1 500 Kč. Některé kliniky mají programy s platbou podle příjmu. V Česku je odhadovaných 250 000 dospělých s ADHD - ale jen 30 % z nich dostává adekvátní léčbu. To znamená, že tisíce lidí trpí, protože si myslí, že „to se přejde“ nebo „to není na léčbu“.Co se mění?
V Česku se terapeuti specializují. Probíhají školení, vznikají nové manuály pro KBT u ADHD. V roce 2024 by měl být k dispozici první český terapeutický manuál pro ADHD - vyvinutý ve spolupráci s univerzitami. Více lidí začíná chápat, že ADHD u dospělých není „fikce“. A že léčba není jen o tabletách - je o tom, jak se naučit žít s tím, jaký jsi.Nejde o to, aby jsi byl „normální“. Jde o to, aby jsi byl sebou - a měl nástroje, které ti umožní fungovat lépe, než jsi kdysi myslel, že je možné.
