Co když se cítíte ztracení, ale nevíte, proč? Když se snažíte všechno napravit, ale žádná rada nevypadá jako vaše? V humanistické psychologii nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, kdo jste vy. A to je přesně to, co rogersovský přístup a Gestalt terapie nabízejí - místo toho, aby vás někdo „napravil“, vás vedou k tomu, abyste sami našli cestu.
Co je vlastně humanistická psychologie?
Humanistická psychologie se narodila jako odpor proti dvěma dominantním směrům 20. století: behaviorismu, který viděl lidi jako reakční stroje, a psychoanalýze, která se soustředila na traumata a nevědomí. Zakladatelé jako Carl Rogers a Abraham Maslow se ptali: Proč se zabývat jen tím, co je špatně? Proč nezkoumat, co je v člověku dobré, tvořivé, schopné růstu? Tato psychologie nevidí člověka jako sbírku poruch, ale jako celistvou bytost s vrozenou tendencí k rozvoji. Říká: Každý má v sobě vnitřní moudrost. Stačí jen vytvořit prostředí, kde se může projevit. To není teorie pro knihy - je to způsob, jak se setkat s lidmi v terapii, ve škole, v rodině.Rogersovský přístup: Když terapeut neřeší, ale poslouchá
Carl Rogers říkal: „Nejsem odborník na tvůj život. Jsem jen někdo, kdo tě slyší.“ Jeho přístup není o technikách, ale o kvalitě vztahu. Tři základní podmínky dělají rozdíl: bezpodmínečné pozitivní přijetí, autentičnost a empatické porozumění. Bezpodmínečné přijetí znamená: I když řekneš něco, co se mi nelíbí, nebudu tě odsuzovat. Autentičnost znamená: Nebudu hrát roli „terapeuta“. Budu tady jako člověk. Empatie znamená: Pochopím, jak se to prožívá z tvého vnitřního pohledu - ne z mého. V praxi to vypadá tak, že terapeut neříká: „Zkus to udělat jinak.“ Říká: „Co se teď v tobě děje?“ Nebo: „Když to říkáš, cítím se jako kdyby sis chtěl něco říct, ale bojíš se.“ Tento přístup funguje nejlépe u lidí, kteří chtějí sebepoznání, ale nemají silné psychické poruchy. Podle studie Jiřího Vetešníka z roku 2019 má úspěšnost 65-70 % u mírných úzkostí, ale jen 40-45 % u těžkých poruch osobnosti. Proč? Protože klient musí být schopen se podívat dovnitř - a to ne každý je připraven.Gestalt terapie: Když tělo mluví, když slova ne
Gestalt terapie, založená Friedrichem Perlemsem, se neptá: „Co se ti stalo?“ Ale: „Co se teď děje?“ Je to terapie „nyní a zde“. Nezajímá ji minulost jako historie, ale jako živý zážitek, který se stále opakuje. Když klient říká: „Cítím se zanedbaný,“ terapeut se nezeptá: „Kdo tě zanedbával?“ Ale: „Kde v těle to cítíš? Co se děje, když to říkáš?“ Používají se techniky jako „práce s prázdným židli“ - když si klient představí rozhovor s rodičem, partnerem, sebou samým v minulosti - a promluví s prázdnou židli jako s touto osobou. Nebo „teoretický stůl“ - když se dvě části sebe (např. „chci být silný“ vs. „chci být zranitelný“) setkají a hovoří s sebou samým. Tato metoda je silná u lidí, kteří tělesně projevují emocionální potíže - chronické bolesti, únavu, problémy s trávením, nevysvětlitelné závratě. Výzkum ukazuje, že Gestalt terapie má úspěšnost 75-80 % u těchto případů. Proč? Protože tělo neklame. Když se něco neřeklo, nezpracovalo, tělo to uchová.
Co se děje v Česku?
V České republice se oba přístupy nejen udržují, ale rozvíjejí. Česká gestalt škola, založená v roce 1991, má přes 150 certifikovaných terapeutů a každý rok vycvičí kolem 30 nových. Česká asociace pro humanistickou psychologii a psychoterapii (založená v roce 1990) sdružuje přes 200 terapeutů, kteří pracují podle Rogersa. Vzdělávání je náročné. Pro rogersovského terapeuta je třeba 600 hodin teorie, 300 hodin vlastní terapie a 500 hodin terapie pod supervizí. To trvá průměrně 4,2 roku. U gestalt terapeutů je to o trochu rychlejší - 3,8 roku - ale s větším důrazem na osobní prožitky. Každý gestalt terapeut musí absolvovat minimálně 400 hodin vlastní terapie a 200 hodin workshopů. To není jen vzdělávání - je to přeměna.Co klienti skutečně říkají?
Na platformě RecenzePsychoterapeutu.cz se lidé vyjadřují upřímně. U rogersovského přístupu 78 % říká: „Pomohlo mi to poznat sebe.“ Ale 42 % říká: „Na začátku jsem čekal, že mi někdo řekne, co mám dělat.“ To je klíčové. Rogersův přístup není pro ty, kteří chtějí návod. Je pro ty, kteří chtějí otázku. Otázku: „Kdo jsem, když nejsem to, co mi říkali, že jsem?“ U Gestalt terapie je komentář častěji: „Intenzivní.“ „Prožitkové.“ „Náročné na emoce.“ 65 % říká: „Pořádně jsem poprvé pocítil, co se děje v těle.“ Ale 35 % říká: „Některé techniky byly příliš nepříjemné.“ To je normální. Gestalt terapie nezachraňuje - zničí. Zničí iluze, které jste si vytvořili, aby vám nebylo příliš bolestivě. A to je vždycky těžké.Když se setkají - integrace je budoucnost
V praxi už se oba přístupy nevyužívají samostatně. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022: 68 % terapeutů kombinuje rogersovské principy s kognitivně behaviorálními technikami. 45 % spojuje Gestalt terapii s tělesně orientovanými přístupy - jako je somatická terapie nebo bioenergetika. Proč? Protože život není čistý. Lidé nejsou jen „porušení“ nebo „nevyřešení“. Jsou složití. Někdo potřebuje nejprve bezpečí - to dává Rogers. A pak potřebuje vyjádřit, co se v něm hromadí - to dává Gestalt. V oblastech, kde se to používá nejvíc: rogersovský přístup v kariérním poradenství (28 %), poradenství pro mládež (32 %), vztahových problémech (25 %). Gestalt terapie v práci s traumatem (37 %), chronickými bolestmi (29 %) a problémy se sebepojetím (24 %).
Co se děje dnes - a co bude zítra?
V Česku se teď zkoumá, jak humanistické přístupy ovlivňují mozek. Projekt „Neurohumanistika“ od roku 2021 zjistil, že 12týdenní rogersovská terapie zvyšuje aktivitu v prefrontální kůře - oblasti, která řídí empatii a sebepojetí - o 18 %. To znamená: když někdo cítí, že je přijatý, jeho mozek se mění. A je tu i digitální příklad: aplikace „Humanist“, která kombinuje rogersovské principy s umělou inteligencí. Má 15 000 uživatelů v ČR a průměrné hodnocení 4,2/5. To není terapie - ale podpora. Když nemáš kdo poslechnout, můžeš napsat - a dostaneš odpověď, která neodsuzuje. Do roku 2027 se očekává, že 80 % terapeutů bude používat humanistické přístupy v kombinaci s jinými metodami. Ministerstvo školství plánuje zvýšit počet akreditovaných programů o 25 %.Co si vybrat?
Pokud chceš poznat sebe - a nemáš silné poruchy - rogersovský přístup ti může dát prostor, kde se můžeš objevit jako člověk, ne jako pacient. Pokud cítíš, že tělo má víc říct než slova - pokud máš bolesti, které lékaři nevysvětlí, nebo emoce, které se nechceš vyjádřit - Gestalt terapie ti může pomoci najít hlas, který jsi dlouho potlačoval. Nejde o to, který je „lepší“. Jde o to, který ti sedí. A to se zjistí jen jednou: když si sedneš, řekneš, co tě trápí - a poslechneš, co ti odpoví tělo, nebo terapeut.Co dál?
Pokud se chceš podívat na humanistickou psychoterapii, začni tímto:- Navštiv webové stránky České asociace pro humanistickou psychologii a psychoterapii - najdeš seznam terapeutů, kteří pracují podle Rogersa.
- Podívej se na stránky České gestalt školy - najdeš terapeuty, kteří používají Gestalt techniky.
- Zkus jednu konzultaci - ne výběr. Nech si říct: „Jaký přístup používáš?“ a „Co se stane, když se nebudu cítit v pohodě?“
- Nepředpokládej, že terapie je rychlá. Je to cesta - ne řešení.
Pamatuj: Nejde o to, aby tě někdo „vylepšil“. Jde o to, aby tě někdo viděl - a tím ti umožnil vidět sebe.
Co je rozdíl mezi rogersovským přístupem a Gestalt terapií?
Rogersův přístup se zaměřuje na kvalitu terapeutického vztahu - bezpodmínečné přijetí, empatie a autentičnost. Terapeut nepřináší techniky, ale poskytuje bezpečné prostředí, kde klient najde vlastní odpovědi. Gestalt terapie se soustředí na momentální prožívání - tělo, emoce, chování „nyní a zde“. Používá konkrétní techniky, jako je práce s prázdnou židli nebo teoretický stůl, aby pomohla klientovi přivést nevyřešené zážitky do vědomí.
Který přístup je vhodnější pro trauma?
Gestalt terapie je často vhodnější pro trauma, protože pracuje s tělesnými projevy a nevyřešenými emoce „zde a nyní“. Lidé s traumatem často uchovávají bolest v těle - a Gestalt jim pomáhá toto tělesné prožívání identifikovat a vyjádřit. Rogersův přístup může být příliš pomalý pro ty, kteří potřebují aktivnější práci s pocity - ale může být skvělým doplňkem, pokud klient potřebuje bezpečí a přijetí předtím, než se pustí do hlubších zážitků.
Je rogersovský přístup pro všechny?
Ne. Rogersův přístup vyžaduje od klienta schopnost sebevědomí a vnitřního hledání. Pokud máš těžkou poruchu osobnosti, deprese s výraznou apatií nebo silnou izolaci, může být tento přístup příliš nekonkrétní a můžeš se cítit ztracený. V těchto případech je vhodnější kombinovat ho s jinými metodami - například kognitivně behaviorální terapií nebo tělesně orientovanými přístupy.
Proč je Gestalt terapie náročná na emoce?
Gestalt terapie nevyhýbá bolesti - naopak, vede k ní. Pracuje s tím, co jsi potlačil: zlost, strach, smutek, vina. Techniky jako práce s prázdnou židli nebo „dvojí já“ vynucují, abys se setkal s částmi sebe, které jsi odmítl. To může být intenzivní, někdy i bolestivé - ale právě tím se mění. Když to prožiješ, nejen o tom mluvíš - měníš se.
Můžu si vybrat oba přístupy najednou?
Ano, a mnoho terapeutů to dělá. Například začneš s rogersovským přístupem, abys získal bezpečí a důvěru - a pak se přesuneš do Gestalt technik, abys prožil a vyjádřil, co jsi dlouho skrýval. Toto kombinování je dnes standardem - ne výjimkou. Nejde o to, který je „pravý“, ale o to, co ti v daném okamžiku pomůže růst.
Je humanistická psychoterapie jen pro „někoho, kdo má čas“?
Ne. Lidi si myslí, že humanistická terapie trvá věky - ale to není pravda. Někdo potřebuje 10 sezení, aby pochopil, že se nemusí bát být slabý. Někdo potřebuje 30, aby vypustil bolest, kterou nosil 20 let. Délka závisí na tobě, ne na metodě. Důležité je, že se tady nejedná o „řešení problémů“, ale o „přijetí sebe“. A to může být rychlé - nebo pomalé. Ale vždycky pravdivé.
