Poruchy osobnosti nejsou jen „divné“ chování nebo „těžké“ osobnosti. Jsou to hluboké, trvalé vzorce, jak člověk vnímá sebe, druhé a svět kolem sebe - a tyto vzorce ho trápí, ztrácí přátele, zhoršují práci, způsobují neustálý stres. Mnozí lidé s poruchou osobnosti si vůbec neuvědomují, že mají problém. Přemýšlejí: „Proč všichni kolem mě jsou tak nesnášenliví?“ Nebo: „Proč jsem vždycky ten, kdo se musí všemu vyhýbat?“
Co vlastně porucha osobnosti je?
Porucha osobnosti není dočasný náladový výbuch nebo fáze. Je to dlouhodobý, pevný a nepružný způsob, jakým člověk reaguje na svět - od dětství nebo dospívání. Tyto vzorce jsou tak pevné, že se nezmění ani při jasném selhání. Někdo se vyhýbá všem společenským situacím, protože si myslí, že ho každý odmítne. Jiný se chová jako král, ale v hloubi se bojí, že je nikdo neuzná. Třetí se neustále dotazuje, jestli je v pořádku, a nemůže rozhodnout ani o tom, co si dnes dát na oběd, bez toho, aby se zeptal někoho jiného.
V České republice se používá mezinárodní klasifikace MKN-10, která rozlišuje 10 hlavních typů poruch osobnosti. Ty se dělí do tří skupin, které se nazývají klastry. Klastr A jsou „podivíni“ - lidé, kteří se zdají chladní, odstoupení nebo divně myslí. Klastr B jsou „afektovaní“ - ti, kteří žijí v extrémech: od dramatických výbuchů po hledání obdivu. Klastr C jsou „úzkostní“ - ti, kteří se neustále bojí, že se něco zlomí, že je odmítnuti nebo že nejsou dost dobrý.
Klastr A: Podivíni - paranoidní, schizoidní, schizotypní
Paranoidní porucha osobnosti se projevuje neustálou podezřívavostí. Člověk si myslí, že ho ostatní podvádějí, využívají nebo chtějí ublížit - i když není žádný důkaz. Může se vyhýbat důvěře, nechat si všechno zapisovat, věřit, že kolem něj je konspirace. Není to jen „někdo je podezřívavý“. Je to tak silné, že zničí vztahy, práci, rodinu.
Schizoidní porucha osobnosti je jiná. Lidé s touto poruchou se nezdají zájemci o vztahy vůbec. Není to, že by byli agresivní nebo nevrlí. Prostě jim to nevadí, když nikdo nechce být s nimi. Nemají potřebu blízkosti, nevědí, jak se cítit blízko někomu. Často se jim říká „mrzutí“ nebo „vzdálení“. Ale uvnitř nemusí být šťastní. Prostě nevědí, jak jinak žít.
Schizotypní porucha je blíže psychóze. Lidé s ní mohou mít divné přesvědčení - například, že mohou číst myšlenky, nebo že nějaký hlas jim dává pokyny. V sociálních situacích se cítí nekomfortně, nevědí, jak se chovat. Může se jim zdát, že se lidé smějí z nich, i když ne. Při stresu mohou zažít krátké psychotické zážitky: vidět nebo slyšet věci, které neexistují. Tato porucha se často přehlíží jako „jen divný typ“ - ale je to vážný stav, který potřebuje podporu.
Klastr B: Afektovaní - histrionická, narcistická, emočně nestabilní
Histrionická porucha osobnosti je ta, kde všechno je představení. Lidé s touto poruchou potřebují být v centru pozornosti - ať už pláčem, dramatizací, výrazným oblečením nebo přehnanými příběhy. Když někdo nevěnuje pozornost, mohou se rozplakat, vytvořit konflikt nebo dokonce předstírat záchvat. Terapeut musí být opatrný: pokud mu člověk příliš věnuje pozornost, stane se z něj „nový objekt obdivu“. Pokud ne, může se cítit odmítnut a zničen.
Narcistická porucha není jen „sebevědomý člověk“. Je to hluboká potřeba být považován za výjimečného - a při každé kritice se rozpadne. Lidé s touto poruchou mohou mít fantastické představy o vlastní moci, bohatství nebo genialitě. Nechávají ostatních vysvětlovat, proč je to oni, kdo mají pravdu. Empatie je téměř neexistující. Když někdo nesouhlasí, považují to za útok. Léčba je obtížná, protože ti, kdo mají tuto poruchu, nevidí problém ve svém chování - problém je v ostatních.
Emočně nestabilní porucha osobnosti (dříve známá jako hranicová) je jednou z nejintenzivnějších. Lidé s ní trpí neustálým pocitem prázdnoty, mají extrémní náladové výkyvy - od nadšení k úplnému zhroutení za pár hodin. Můžou se chovat impulzivně: přejet autem rychle, přestat jíst, začít se škodit. Mnozí mají historii zneužívání nebo opuštění. Pro ně je nejúčinnější terapie - dialektická behaviorální terapie (DBT). Vytvořená Maršou Linehan, kombinuje učení, jak se uklidnit, jak vyjádřit emoce bez zničení, a jak budovat vztahy bez paniky, že budou opuštěni. Studie ukazují, že po 12 měsících DBT se počet sebepoškozujících chování sníží o 50-70 %.
Klastr C: Úzkostní - vyhýbavá, závislá, anankastická
Vyhýbavá porucha osobnosti je ta, kde strach je všude. Lidé s ní se vyhýbají práci, vztahům, akcím, protože se bojí kritiky, odmítnutí, neúspěchu. Není to jen „úzkostní typ“. Je to přesvědčení: „Jsem nezvládnutelný. Každý mě zkritizuje.“ Důsledkem je izolace, ztráta příležitostí, často i deprese. V České republice se teď testuje virtuální realita pro trénink sociálních dovedností - pacienti se v bezpečném prostředí učí mluvit s lidmi, předstírat schůzky, přijímat komplimenty. Výsledky jsou slibné.
Závislá porucha osobnosti je na druhé straně. Lidé s ní se cítí bezmocní bez někoho, kdo za ně rozhodne. Nemohou rozhodnout, co si dát na oběd, když nechají někoho jiného vybrat. Pokud se partner rozhodne odejít, mohou se zhroutit. Často se stávají oběťmi zneužívání, protože se bojí být sami. Terapeut musí pomoci klientovi získat sebevědomí - ale opatrně, protože klient může začít záviset na terapeutovi. Ukončení terapie je často nejtěžší fáze.
Anankastická porucha osobnosti se projevuje jako „puntičkář“. Všechno musí být v pořádku: plán, čas, pořádek, pravidla. Lidé s touto poruchou se neustále ptají: „Je to správně?“ „Je to dostatečně dobré?“ „Nemám něco zapomenuté?“ Dělají si stres z drobností: jak je natočený obrázek na zdi, jak je přehlášený účet. Kognitivně behaviorální terapie s expozicí a prevencí reakce funguje dobře - 65-75 % pacientů významně zlepší svůj život po 20-30 sezeních. Ale mnozí nejdou do terapie, protože si myslí: „Jen jsem přesný. To není problém.“
Proč je léčba tak těžká?
Největší překážka v léčbě poruch osobnosti není špatná terapie. Je to to, že lidé s poruchami osobnosti nechcou být léčeni. Podle českého průzkumu z roku 2022 jen 35 % lidí s diagnostikovanou poruchou osobnosti hledá terapii. Proč? Protože si neuvědomují, že jejich chování je problém. Paranoidní člověk věří, že svět je špatný. Narcistický člověk věří, že ostatní jsou slabí. Vyhýbavý člověk věří, že se má vyhýbat. Terapeut nemůže pomoci, pokud klient nechce změny.
Další problém je nedostatek specialistů. V České republice je registrováno jen 127 psychoterapeutů specializovaných na poruchy osobnosti. Potřeba je alespoň 500. Průměrná čekací doba je 8-10 měsíců. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU jsme na 18. místě. To znamená, že mnoho lidí čeká roky - a během toho se jejich životy zhoršují.
Co se děje v Česku? Nové přístupy
Naštěstí se něco mění. Od roku 2020 se v ČR testuje virtuální realita pro vyhýbavou poruchu - lidé se v bezpečném prostředí učí mluvit s lidmi, chodit na schůzky, přijímat kritiku. Výsledky ukazují, že se zvyšuje sebevědomí a snižuje úzkost.
Od roku 2021 se testuje schema terapie pro emočně nestabilní poruchu. Tato metoda hledá hluboké, dětské zážitky, které způsobily poruchu - a pomáhá je překonat. Pilotní studie ukázaly 40 % snížení sebepoškozujícího chování po roce terapie.
Prof. Jiří Raboch předpovídá, že do roku 2030 bude v Česku 15 specializovaných center (dnes je jich 7). To by mohlo snížit čekací dobu na 3-4 měsíce. To je důležité. Každý měsíc čekání znamená další ztracený vztah, další ztracenou práci, další ztracený život.
Co dělat, když si myslíte, že máte poruchu osobnosti?
Nejprve si nevynalézejte diagnózu. Mnoho lidí si myslí, že mají narcistickou poruchu, protože mají vysokou sebevědomost. Nebo vyhýbavou, protože nechají věci na poslední chvíli. To není porucha. Porucha je trvalá, překáží životu, a vzniká v dětství nebo dospívání.
Co můžete udělat:
- Přemýšlejte: „Můj způsob chování mi způsobuje trvalý stres?“
- Je to vztahy, práce, zdraví? Pokud ano, hledejte odborníka.
- Nečekáte na „dostatečně špatný“ stav. Pokud to vás trápí, už je to dost.
- Hledejte terapeuta se specializací na poruchy osobnosti - ne každý psychoterapeut je na to připraven.
- Pamatujte: léčba je dlouhá. Nejde o „vyléčení“, ale o změnu způsobu života.
Nejde o to, aby jste se stali „normálními“. Jde o to, aby jste se stali sebou - a přitom už nebyli vězněm svých vzorců. A to je možné. I když to trvá dlouho. I když to je těžké. I když vás nikdo nechápe. Můžete to zvládnout. Jen potřebujete začít.
Může se porucha osobnosti vyléčit?
Porucha osobnosti se nevyléčí jako chřipka. Ale může se výrazně zlepšit. Cílem není změnit člověka na někoho jiného - ale pomoci mu přestat být vězněm svých starých vzorců. Mnozí lidé po letech terapie přestanou být závislí, přestanou se vyhýbat, přestanou se škodit. Někteří dokonce začnou mít stabilní vztahy, práci a vnitřní klid. To je významné zlepšení - a je to možné.
Je porucha osobnosti dědičná?
Ano, některé rysy mají silný dědičný příspěvek. Například impulsivita, úzkost nebo emocionální nestabilita se často předávají v rodinách. Ale to neznamená, že když máte rodiče s poruchou, vy ji taky budete mít. Životní zkušenosti, výchova, podpora a terapie mohou tyto rysy výrazně ovlivnit. Genetika vám dává riziko - ne osud.
Může porucha osobnosti přejít v psychózu?
Některé poruchy, zejména schizotypní, mohou při silném stresu přecházet do krátkých psychotických zážitků - jako halucinace nebo paranoické přesvědčení. Ale to neznamená, že se z nich stane schizofrenie. Je to přechodný stav, který vzniká z přetížení. Pokud se včas začne terapie, tato rizika lze výrazně snížit. Ne každý, kdo má „divné“ myšlenky, je psychotický.
Proč je terapie pro poruchy osobnosti tak dlouhá?
Protože se nejedná o odstranění příznaku, ale o přestavbu celého způsobu, jakým člověk vnímá svět. Když jste od dětství věřili, že jste nevážení, že vás všichni opustí, že musíte být dokonalí - tak se to nemění za pár měsíců. Terapie trvá roky, protože musíte naučit mozek a tělo nové reakce. Je to jako přestavět dům, kde jste žili celý život - a přitom jste si mysleli, že to je jediný možný dům.
Kde najít terapeuta pro poruchu osobnosti v ČR?
Začněte u Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze nebo v Brně. Tam jsou specializované týmy. Můžete se také obrátit na Českou společnost pro poruchy osobnosti - mají seznam terapeutů s certifikací. Vyhýbejte se terapeutům, kteří slibují „rychlé řešení“ nebo „vyléčení za 10 sezení“. Poruchy osobnosti vyžadují dlouhodobou, odbornou podporu.
