Zvládání stresu u rodičů dětí s ADHD: Jak podpůrná rodinná terapie pomáhá každodenně

Stres, který nikdo nevidí

Když vidíte dítě s ADHD, nejspíš si myslíte, že problém je jen u něj. Ale za každým tímto dítětem stojí rodič, který se probouzí s pocitem, že dnešní den už začal prohráváním. Před školou je boj o obuv, v škole zpráva od učitelky, doma křik, odmítnutí pokynů, nemožnost dokončit úkol, který by měl trvat pět minut. A pak ještě někdo řekne: „Proč to neuděláte jednoduše?“

Neexistuje nic, co by rodiče dětí s ADHD připravilo na to, jak často se cítí jako neúspěšní. A to i přes to, že dělají všechno, co je v jejich silách. Studie z roku 2022 ukazují, že stres u těchto rodičů je o 40 % vyšší než u rodičů neurotypických dětí. A to nejen kvůli chování dítěte - ale kvůli tomu, jak se na ně kritizuje, jak je považují za „neodborné“ nebo „příliš přísné“ - a přitom nikdo nevidí, jak často se cítí osamělí.

Co je podpůrná rodinná terapie?

Podpůrná rodinná terapie není terapie dítěte. Není to ani poradenství pro rodiče. Je to něco mezi - systém, který vezme celou rodinu jako celek a začne s ní pracovat. Cílem není „napravit“ dítě, ale změnit to, jak rodina reaguje na výzvy, které ADHD přináší.

Nejde o to, aby rodič měl více času, více peněz nebo lepší školu. Jde o to, aby měl nástroje. Nástroje, které mu umožní přestat být v režimu „přežívání“ a začít být v režimu „života“.

Ve výzkumech z Centra pro rozvoj školního prostředí z roku 2018 se ukázalo, že rodiče, kteří absolvují tuto terapii, začnou mluvit jinak - nejen s dítětem, ale i se sebou samotným. Přestanou říkat: „Proč to dělá?“ a začnou říkat: „Co potřebuje?“

Co se v terapii děje?

Nejde o to, že byste se naučili „jak ovládat“ dítě. Jde o to, jak se naučíte ovládat sebe.

První krok je vždy edukace. Mnoho rodičů si myslí, že ADHD je jen „přehnaná energie“. Ale to není pravda. ADHD je neurologická porucha, která ovlivňuje schopnost dítěte zvládat impulzy, udržovat pozornost a regulovat emoce. Když to pochopíte, přestanete vnímat chování jako „neposlušnost“ a začnete ho vidět jako „přetížení“.

Potom přichází relaxační techniky. Ne jen pro dítě - ale pro vás. Hluboké dýchání, body scan, všímavé pozorování - tyto metody nejsou „novověký flíček“. Jsou vědecky ověřené. Podle výzkumů z Ponseticlinic.cz z roku 2023, 82 % rodičů, kteří pravidelně cvičili tyto techniky, hlásilo lepší spánek, nižší úroveň agresivity u dítěte a méně konfliktů doma.

Největší změna ale přichází s mindfulness. Nejde o to, aby jste seděli 30 minut ve stoje. Jde o to, aby jste si všimli, když se vám začíná zvedat tep, když začínáte křičet, když se vám v hlavě objeví myšlenka: „Jsem špatný rodič.“ A pak si řeknete: „To je jen myšlenka. Nepravda.“

Proč to funguje, kde jiné metody selhaly?

Tradiční terapie se zaměřuje na dítě. A to je důležité. Ale pokud rodič zůstane ve stresu, dítě se nikdy nezklidní. Když rodič je napjatý, dítě to cítí. A když dítě cítí stres, zvýší ho ještě víc. Vzniká kruh - a v něm se všichni točí.

Podpůrná rodinná terapie přerušuje ten kruh. Naučí vás, že nejde o to, aby dítě změnilo chování. Jde o to, aby se změnila reakce. Když rodič přestane reagovat na křik křikem, dítě zjistí, že křik nepomáhá. Když rodič přestane vysvětlovat, že „to musí být hotové hned“, dítě zjistí, že nemusí být vždycky v pohotovosti.

Uživatelka Petra R. z Facebookové skupiny Pro rodiče dětí s ADHD napsala: „Po kurzu jsem snížila denní stres o 70 %. Ne proto, že se dítě změnilo. Protože jsem se já změnila.“

Co se naučíte?

• Jak rozpoznat svůj stres - když se vám zvedne hlas, když se začnete cítit jako „přetížená mašina“ - a jak se zastavit, než to všechno exploduje.
• Jak komunikovat bez kritiky - místo „Proč jsi to znovu neudělal?“ říct: „Vím, že to bylo těžké. Chci ti pomoct.“
• Jak vytvořit strukturu bez tyrannie - jasná pravidla, ale s flexibilitou. Například: „Každý večer po večeři si vyberete jednu věc, kterou chcete udělat.“ Ne: „Musíš dělat úkoly, umýt nádobí a vyčistit pokoj.“
• Jak využít humor - ano, i v ADHD je místo pro smích. Když se dítě rozpláče, že „všechno je špatně“, můžete říct: „Tak to je jako když jsem já včera hledal klíče a měl je v ruce.“ Smích neznamená, že to nevadí. Znamená, že to nezničí vás.
• Jak se neztratit v kritice - učitelé, babičky, kamarádi - všichni mají názor. Ale vaše role není dělat všechno dokonale. Vaše role je být tam. A to stačí.

Co vás čeká při začátku?

Největší překážka není stres. Je to strach. Strach, že to nebude fungovat. Strach, že to bude stát moc peněz. Strach, že nebudete mít čas.

Pravda je: terapie není rychlá. Trvá minimálně tři měsíce. Setkáváte se 1-2x týdně. Ale každý týden se něco změní. Někdy jen o pár centimetrů. Ale tyto malé změny se sčítají.

Naštěstí nejde jen o soukromé kliniky. V Česku fungují i bezplatné programy. Centrum pro rozvoj školního prostředí, ADHD ČR, neziskové organizace - nabízejí skupinové kurzy, které stojí 0 Kč. A podle průzkumu z roku 2023, 68 % rodičů preferuje právě skupinovou formu - protože tam najdou lidi, kteří to opravdu rozumí.

Kde najít pomoc?

V České republice žije přes 100 000 dětí s ADHD. A přesto je těchto programů málo. V některých krajích je čekací doba až šest měsíců. To je problém. Ale ne ještě nevyřešený.

Ministerstvo zdravotnictví plánuje, že do roku 2025 bude každý kraj mít alespoň jedno specializované centrum. A v roce 2023 vyšla aplikace „ADHD Rodina“ - která nabízí 24/7 přístup k relaxačním technikám, návodům na komunikaci a i možnost připojit se k online skupinám rodičů.

Nechte si dát seznam podporujících center od svého pediatra, školního poradce nebo na adrese adhdcr.cz. Nečekáte na „dobrý čas“. Začněte teď. I s malým krokem.

Co dělat, když se vše zhroutí?

Když se vám dítě rozběhne z domu, když vám učitelka zavolá znovu, když se cítíte, že už to nevydržíte - neváhejte. Požádejte o pomoc.

Není to slabost. Je to inteligence. Je to zodpovědnost. Je to to, co dělají ti nejsilnější rodiče - ti, kteří se neobávají říct: „Potřebuji podporu.“

Podpořte svého partnera. Požádejte babičku, aby na chvíli přišla. Napište někomu, kdo to už prošel. Nezavírejte se. Váš stres není vaše vina. Ale vaše odpovědnost na něj reagovat - je vaší silou.

Nejde o to, aby všechno bylo dokonalé. Jde o to, aby to bylo udržitelné.

Nejste tu, aby jste měli dítě, které je „normální“. Jste tu, aby jste měli dítě, které je vaše. A to stačí.

Stres se neodstraní. Ale můžete se naučit s ním žít - tak, aby vás nezničil. A to je větší úspěch, než jakýkoliv test, který dítě někdy napíše.