Závislost na sociálních sítích: Jak funguje terapie digitální závislosti v Česku

Stále častěji slyšíme, že někdo tráví pět, šest nebo dokonce osm hodin denně na sociálních sítích. Někdo to nazývá „jen procházení“, ale pro mnoho lidí je to už nejen návyk - je to závislost. A ta už nejde vyřešit tím, že si vypnete telefon na noc. V Česku se v posledních letech začíná bavit o digitální závislosti jako o skutečné poruše, která vyžaduje odbornou pomoc. Nejde o to, že by internet byl špatný. Ale o tom, že někdo s ním ztrácí kontrolu - a už neví, jak žít bez něj.

Co vlastně je digitální závislost?

Digitální závislost není jen příliš časté používání telefonu. Je to stav, kdy člověk neustále hledá potvrzení, pozornost nebo únik přes sociální sítě, a to i v případě, že mu to škodí. Může to znamenat, že ztrácíte spánek, přijde vám, že jste neúspěšní, protože vidíte, jak se jiní „skvěle baví“, nebo že už neumíte být sami se sebou. V roce 2022 byla tato porucha oficiálně uznána jako porucha chování v Mezinárodní klasifikaci onemocnění 11. revize (ICD-11) - to znamená, že ji lékaři už mohou diagnostikovat stejně jako alkoholismus nebo hraní hazardních her.

Není to tedy „něco, co se všem děje“. Je to stav, který se rozvíjí pomalu - často s tím, že si člověk ani neuvědomí, že už je závislý. Průměrný český uživatel tráví dnes přes 3,7 hodiny denně na internetu, a to i bez sociálních sítí. Ale když většina toho času jde na Instagram, TikTok nebo Facebook, a když se po každém otevření aplikace objeví ten „příjemný třes“ v břiše, když se čeká na „lajky“, už je to víc než návyk.

Jak se terapie digitální závislosti liší od jiných závislostí?

Na rozdíl od alkoholové nebo drogové závislosti nemůžete přestat používat internet úplně. Nikdo vám neřekne: „Už nikdy neotvírejte telefon.“ To by bylo nemožné. Terapie tedy nejde o abstinenci - jde o rovnováhu. Cílem není odstranit technologie, ale naučit se je používat s vědomím, ne jako únik.

Terapeuti se zaměřují na tři věci: co vás vede k tomu, že se připojujete, co vám dělá závislost, a jaké emoce předtím, než otevřete aplikaci, cítíte. Často se ukazuje, že za tímto chováním stojí něco hlubšího - pocit, že „život nemá smysl“, nebo že „nikdo mě nemá rád“. To, co hledáte v komentářích, je vlastně potvrzení, že jste důležití. A když to nemáte v reálném životě, hledáte to online.

Jaké formy terapie existují v Česku?

V Česku se nabízí tři hlavní formy terapie, podle toho, jak závažná je závislost:

• Rezidenční léčba - trvá 28 až 90 dní, klient žije v centru bez přístupu k internetu. Tato forma je vhodná pro lidi, kteří už ztratili práci, studium nebo vztahy. V Česku ji nabízejí jen tři centra: Adiktio, NEO Centrum a Klinika Kappa v Praze. Úspěšnost je 92 % u lidí s depresemi nebo úzkostnými poruchami.
• Intenzivní ambulantní péče - klient dochází 3 až 5krát týdně na 90minutové sezení, večery a víkendy tráví doma. Tato forma je ideální pro studenty nebo pracující, kteří chtějí zachovat rutinu. Úspěšnost je 76 %. Například 24letá studentka medicíny z Prahy, která trávila 7 hodin denně na sociálních sítích, po 12 týdnech této terapie snížila čas na 1,5 hodiny a obnovila akademický prospěch.
• Individuální terapie - 1 až 2 sezení týdně po dobu 6-12 měsíců. Je to nejčastější forma, ale má nejnižší úspěšnost - pouze 58 %. Často proto, že klienti přestávají chodit, když se jim zlepší. Ale závislost se vrátí, když se zase objeví stres.

Online terapie je dnes nejrychleji rostoucí formou. Studie z Pensylvánské univerzity ukazují, že online terapie má 78 % úspěšnosti - o 13 % více než osobní. V Česku ji využívá už 47 % klientů. Proč? Protože nevyžaduje cestování, dává více soukromí a zvyšuje pravidelnost návštěv o 35 %.

Co se děje během terapie?

Terapie začíná diagnostikou. Většina center používá Young Internet Addiction Test (IAT) - 20 otázek, kde skóre nad 50 znamená střední až těžkou závislost. Poté následuje tzv. digitální detox. Ne každý začíná hned „vypnutím“ telefonu. Klinika NEO Centrum postupuje takto:

1. Týden 1: žádné vypnutí - jen sledování, jak často a proč se připojujete. Úspěšnost: 42 %.
2. Týden 2: povoleno jen komunikovat (zprávy, hovory). Úspěšnost: 67 %.
3. Týden 3 a dále: postupná reintrodukce sociálních sítí podle plánu. Konečná úspěšnost po 3 měsících: 89 %.

Terapeuti pracují s kognitivně behaviorální terapií (CBT). To znamená, že se učíte, jak přepisovat myšlenky: místo „všichni mají lepší život než já“ se učíte: „to, co vidím, je jen kousek jejich života - ne celý“. Zároveň se pracuje na spánku - cílem je 7-8 hodin denně - a na vytváření reálných aktivit: procházky, knihy, setkání s přáteli bez telefonu.

Kdo je nejvíce ohrožený?

Nejvíce postiženou skupinou jsou ženy ve věku 18-24 let - 35 % z nich trpí mírnou až těžkou závislostí. Muži jsou nejvíce zasaženi ve věku 25-34 let (29 %). Proč? Ženy častěji hledají potvrzení vzhledem, vztahům a sociální přijatosti. Muži častěji hledají únik v herních nebo zpravodajských formátech. Ale oba způsoby vedou ke stejnému: ztrátě kontroly.

Na sociální síti Reddit se v českém fóru r/psychologie stal nejkomentovanějším příspěvkem měsíce příběh uživatele „Anonym1985“, který popsal, jak mu skupinová terapie pomohla překonat FOMO - strach z toho, že něco „vynechává“. Většina lidí, kteří projdou terapií, říká: „Neměl jsem pocit, že mi někdo chybí. Ale já jsem si myslel, že jiní mě mají rádi.“

Proč terapie někdy selhává?

Největší problém není neúspěšnost terapie - ale návrat. Podle INEP se 41 % lidí po šesti měsících vrátí ke starému chování, pokud nemají pravidelnou podporu. A to proto, že terapie neřeší jen chování - řeší život. Když se člověk naučí omezit Instagram, ale stále žije v práci, která ho vyčerpává, nebo v vztahu, kde se cítí nepočítaný, závislost se vrátí.

Terapeutka Steigerwaldová to říká přímo: „Není to internet, který nám způsobil závislost. Je to něco v nás. Nějaká nenaplněná potřeba.“

Dalším problémem je kvalita terapeutů. Pouze 37 % soukromých center v Česku má certifikaci České psychologické společnosti. Mnoho lidí se obrací na „terapeuty“, kteří mají jen krátký kurz a neumí pracovat s hlubokými emocemi. Jeden klient z Google Reviews popsal, jak mu po 6 měsících terapie závislost na TikToku vzrostla z 3 na 6 hodin denně - kvůli neodbornému přístupu.

Co můžete udělat sami?

Nejlepší terapie je ta, kterou zahájíte sami. Začněte tímto:

• Zapište si, kdy a proč otevíráte sociální sítě - před spaním? Při stresu? Při nuditě?
• Povolte si 72 hodin bez sociálních sítí - jen s telefonem jako komunikací.
• Přidejte jednu reálnou aktivitu, která vás baví bez obrazovky - procházka, kreslení, vaření.
• Požádejte někoho, koho znáte, aby vás podpořil - rodina, přítel, kolega.

Nejde o to, abyste se „vypnuli“. Jde o to, abyste se znovu našli.

Co se děje v Česku dnes?

Trh s terapií digitální závislosti v Česku roste. V roce 2018 bylo 5 center, dnes jich je 23. Celková tržba dosahuje 185 milionů Kč ročně. Průměrná cena měsíční terapie je 12 500 Kč, ale veřejné zdravotní pojišťovny pokrývají jen 12 % nákladů. Většina lidí platí sama.

Od září 2025 má klinika INEP novou skupinovou terapii pro profesionály - lidi, kteří „musí být vždy dostupní“. A od října 2023 má Adiktio první českou aplikaci s AI asistentem, která sleduje čas na aplikacích a vás upozorňuje na překročení limitu. To není „detox v boxu“ - je to nástroj, který vás vede k vědomí.

Podle prognózy Ústavu adiktologie UK Praha by počet lidí s diagnostikovanou digitální závislostí do roku 2027 mohl vzrůst o 60 % - na 1,8 milionu osob. Proč? Protože technologie nezastavíme. Ale my můžeme naučit lidí, jak s nimi žít.

Je to všechno zbytečné?

Není. Pokud jste se někdy řekli: „Měl bych to přestat, ale nejsem schopný“, pak to není slabost. Je to signál. A signál se dá slyšet. Terapie není o tom, abyste se „vyléčili z internetu“. Je o tom, abyste se znovu naučili žít - bez toho, aby vás technologie ovládala.