Pokud se zabýváte poruchy osobnosti, jedná se o stabilní a maladaptivní vzorce myšlení, emocí a chování, které značně omezují každodenní život. Také známé jako osobnostní dysfunkce, vyžadují odborný zásah a často dlouhodobou psychoterapii. Mezi nejčastěji diskutované typy patří schizotypální porucha osobnosti, charakterizovaná podivínskými myšlenkami, podivnou komunikací a sociální izolací. Poruchy osobnosti jsou komplexní, proto je dobré mít po ruce i přehled o psychoterapii, rozmanité sadě terapeutických přístupů, které pomáhají měnit dysfunkční vzorce a o diagnostice, systematickém procesu, který určuje přítomnost konkrétní poruchy. V následujícím textu si rozebereme, jak na to.
V diagnostických manuálech DSM‑5 i ICD‑11 se poruchy osobnosti dělí do několika skupin. Patří sem například hraniční (borderline), antisociální, narcistická, úzkostná (avoidant) a právě zmíněná schizotypální. Každá skupina má specifické kritéria – například hraniční porucha se projevuje intenzivními emočními výkyvy a strachem z opuštění, zatímco antisociální zahrnuje nedostatek empatie a porušování společenských norem. Tyto klasifikace pomáhají terapeutům zaměřit se na konkrétní symptomy a zvolit vhodnou intervenci.
Podstatná je i úroveň funkčnosti. Někteří jedinci s poruchou osobnosti zvládají „normální“ život, ale mají problémy v intimních vztazích; jiní už selhávají ve vzdělání či zaměstnání. Proto je při diagnostice nezbytné hodnotit nejen symptomatologii, ale i dopad na sociální a pracovní fungování. Výsledný obrázek pak umožňuje sestavit plán terapie šitý na míru.
Často se setkáváme s kombinovanými vzorci – např. schizotypální porucha může koexistovat s úzkostnými poruchami nebo s depresi. Takové souběhy zvyšují složitost léčby, ale zároveň poskytují cenné vodítko, které terapie může využít k adresování více úrovní dysfunkce.
Jakmile máte jasno v diagnóze, přichází na řadu volba terapeutického přístupu. Různé metody se liší v tom, co považují za hlavní cíl – od změny myšlenkových vzorců po práci s hlubšími emocemi a vztahy mezi částmi osobnosti.
Jednou z moderních metod je Internal Family Systems (IFS), která vnímá osobnost jako soubor „částí“ a pomáhá klientovi navázat vztah k vlastnímu jádru (Self). IFS je užitečná zvláště u lidí, kteří mají rozdělené vnitřní konflikty, a může doplnit klasické kognitivně‑behaviorální techniky.
Další osvědčený přístup je kognitivně‑behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na identifikaci a přemapování maladaptivních myšlenek. U poruch osobnosti se často používá rozšířená verze – dialekticko‑behaviorální terapie (DBT), která kombinuje CBT s technikami regulace emocí a mindfulness. DBT je zvláště účinná u hraniční poruchy, kde pomáhá stabilizovat vztahy a snížit impulzivní chování.
Pro schizotypální poruchu se ukázala jako přínosná i psychodynamická terapie, která zkoumá podvědomé motivy a vzorce vztahů. Kombinace psychodynamiky a CBT může pomoci klientovi rozpoznat podivné myšlenky a zároveň je konfrontovat z reálného pohledu.
Výběr správného terapeuta je klíčový. Dbejte na jeho certifikaci, specializaci na konkrétní poruchu a přístup, který vám sedí. Kvalitní terapeut vám poskytne strukturovaný plán, ale také prostor pro otevřenou komunikaci – to je základní „terapeutický spojenec“, který podporuje úspěšnou léčbu.
V kolekci článků níže najdete praktické průvodce: od výběru párového terapeuta, přes bezpečné online platformy, až po konkrétní strategie pro schizotypální poruchu či pracovní nástroje pro terapeutické hry. Každý příspěvek nabízí konkrétní tipy a osvědčené metody, takže si můžete vybrat, co vám nejlépe sedne.
Vydržte s námi a objevte, jak lze poruchy osobnosti rozpoznat, diagnostikovat a účinně léčit. Zdejší výběr vám usnadní orientaci a pomůže udělat první krok ke změně.
Článek vysvětluje, jak funguje skupinová DBT terapie pro poruchy osobnosti, popisuje čtyři klíčové dovednosti, ukazuje dostupné programy v ČR a nabízí praktické tipy pro úspěšné zapojení.