Stimming - to je ten opakovaný pohyb rukou, houpání, mžikání, nebo opakování zvuků, který může vypadat jako zvláštní, ale u autistických lidí je často jediný způsob, jak se udržet v klidu. Když jsem viděla první dítě, které se houpalo na židli, abychom ho „napravili“, věděla jsem, že něco není v pořádku. Ne že bychom ho měli zastavit - ale co když právě tím zachraňuje svou duši?
Co je vlastně stimming?
Stimming, neboli sebestimulace, není návyk, nebo „neposlušnost“. Je to přirozený, fyzický mechanismus, který pomáhá lidem s poruchou autistického spektra (PAS) zpracovávat přetížení smyslových vjemů. Když je prostředí příliš hlasité, příliš světlé, nebo když se člověk cítí přetížený emoce, jeho mozek potřebuje způsob, jak se „resetovat“. Stimming je toto resetování. Může to být tření rukou, skákání, točení, opakování slov, nebo sledování pohybujících se předmětů. Každý z těchto pohybů aktivuje jiný smyslový systém - taktilní, vestibulární, vizuální, sluchový nebo proprioceptivní.
Podle A. Jean Ayres, která to poprvé systematicky popisovala v 70. letech, stimming není symptom - je to regulační nástroj. A to je rozdíl, který změnil celou terapii. Už nejde o to, jak to „odstranit“. Už jde o to, jak to pochopit.
Proč se potlačování stimmingu škodí?
Před deseti lety bylo běžné, že děti s PAS v školách dostávaly pokyny: „Nech to.“ „Nehoupej se.“ „Nemluv to.“ Výsledkem byla nejen frustrace - ale často i zvýšená úzkost, ztráta důvěry, a dokonce fyzické bolesti. Výzkum Elizabeth Fuller z roku 2020, který analyzoval 640 dětí, ukázal jasně: děti, jejichž stimming nebyl potlačován, dosahovaly o 18,7 % lepších výsledků v jazyce a kognici než ty, které se snažily „chovat normálně“.
A co se stane, když to potlačíte? Uživatel na Redditu napsal: „Potlačovali mi stimming ve škole. V dospělosti mám chronické bolesti kloubů.“ To není náhoda. Když tělo potlačuje přirozený mechanismus, nezmizí potřeba - jen se přemění v napětí. A to napětí se pak projevuje v bolestech, úzkosti, nebo vyhoření.
Dr. Jan Šťastný, český psycholog specializující se na PAS, to řekl jednoduše: „Potlačování stimmingu je jako bránit člověku v dýchání.“
Když stimming přechází v sebepoškozování
Není pravda, že všechno stimming je bezpečné. U 15-20 % lidí s PAS se stimming může přeměnit v chování, které ohrožuje tělo - třeba škrábaní, kousání, nebo náraz hlavy o stěnu. V těchto případech se nejedná o „neposlušnost“, ale o signál, že systém je přetížený a potřebuje jinou formu podpory.
Zde už není místo pro „nepotlačuj“ - tu je místo pro „náhradu“. Aplikovaná behaviorální analýza (ABA) se v těchto případech používá ne k potlačení, ale k nahrazení. Místo kousání ruky se naučí dítě používat gumový výdechový prstenec. Místo nárazů do stěny se zavede houpací židle nebo senzorická podložka. Cílem není „zastavit pohyb“ - ale zabezpečit ho.
Podle Naděje pro autismus (2023) je toto přístupem úspěšné u 68 % případů během 6 měsíců, zatímco tradiční potlačování má úspěšnost jen 42 % - a to ještě jen dočasnou.
Co funguje - a co ne?
Moderní terapie už dávno přestala považovat stimming za problém. Změnil se i pohled na terapeutické metody.
- Senzorická integrace (SIT) - zaměřuje se na to, aby dítě lépe zpracovávalo smyslové podněty. Místo toho, aby se ho učili sedět klidně, se mu nabízí prostředí, kde může hýbat, skákat, nebo tlačit - a tak se naučí, jak si sám řídit svůj stav.
- Snoezelen terapie - prostor s měkkým osvětlením, hudebními podněty, a textilními povrchy. Studie z Percept-Fun (2023) ukázala, že 73,4 % klientů s PAS mělo během 12 týdnů výrazně nižší úzkost.
- Videotrénink pozitivních interakcí (O.T.A. metoda) - rodiče nahrávají interakce s dítětem, a terapeut jim ukazuje, kdy dítě potřebuje stimming a kdy ho může nahradit. 68 % rodičů dosáhlo úspěchu za 6 měsíců.
Na druhé straně: tradiční ABA, která stimming potlačovala, zvyšuje úzkost u 58 % klientů. A 89 % lidí s PAS, kteří byli v dětství vystaveni potlačování, říká, že to zhoršilo jejich celkovou kvalitu života.
Co dělat - praktické kroky
Není potřeba být terapeutem, abyste mohli pomoci. První krok je pozorování.
- Zapište si, kdy a proč se stimming objevuje. Je to před školou? Při hlučném prostředí? Po emocionální krizi?
- Nabídněte alternativy - ne potlačujte. Pokud dítě tře ruce, dejte mu textilní kousek s různými povrchy. Pokud se houpá, zvažte houpací židli nebo výdechovou podložku.
- Připravte bezpečný prostor. Někde, kde se může dítě pohybovat, skákat, nebo mluvit - bez soudů a přerušování.
- Spolupracujte s terapeutem. Průměrně 6-8 sezení stačí k identifikaci funkce stimmingu. Terapeuti s certifikací v senzorické integraci (SIT) dosahují zlepšení u 92 % klientů během 3-6 měsíců.
Nezapomeňte: rodiči, kteří denně věnují 10-12 hodin kvalitní interakce, dosahují 67 % úspěšnosti v transformaci stimmingu. Nejde o to, kolik času máte - ale o to, jak ho využijete.
Co se děje v Česku - a kam směřujeme
Už to není otázka „jestli“ - ale „jak rychle“. V roce 2018 používalo přístup respektující stimming jen 38 % terapeutů v ČR. V roce 2023 to už bylo 76 %. A podle Národního autismu centra (2023) bude do roku 2025 95 % terapeutů používat tyto přístupy.
Už se nejedná jen o terapii - ale o právo. Zákon č. 108/2006 Sb. a metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví č. 2021/456 jasně uvádí: potlačování stimmingu bez odborného posouzení může být považováno za porušení práva na senzorickou regulaci. To znamená: pokud škola nebo terapeut stimming potlačuje, může se jednat o porušení právních základů.
Na druhé straně: 57 % učitelů v Česku stále nezná základy senzorické regulace. A to způsobuje konflikty u 41 % dětí s PAS ve školách. To je největší překážka. Terapie funguje - ale jen pokud je prostředí připravené.
Co si pamatovat
Stimming není něco, co se má „napravit“. Je to způsob, jak se člověk udržuje v životě. Když ho potlačíte, nezničíte „zvláštní chování“ - zničíte bezpečnost.
Nejlepší přístup je jednoduchý:
- Nepotlačujte - pokud neohrožuje bezpečnost.
- Porozumějte - co tím člověk říká?
- Nahraďte - jen když je to nebezpečné.
- Podpořte - prostředím, pomůckami, a laskavostí.
Stimming není překážka. Je to klíč. A když ho necháte být, může otevřít dveře k lepšímu životu - nejen pro dítě, ale pro celou rodinu.
