Když dítě přestane spát, teenager se uzavře do své pokoje, nebo dospělý člen rodiny začne trpět úzkostí, často se ptáme: Co je s ním? Kdo mu něco udělal? Co mu chybí? Ale co když problém není v něm? Co když je v celé rodině?
Problém není v jednom, ale ve vztazích
Tradiční psychoterapie se zaměřuje na jednotlivce. Zkoumá jeho minulost, myšlenky, emoce. Rodinná a systémová terapie dělá něco jiného. Přijde do místnosti, kde sedí rodiče, dítě, někdy i babička nebo strýc, a řekne: „Nechme toho, co se stalo v minulosti. Podívejme se, co se děje právě teď mezi vámi.“ Nejde o to, kdo má pravdu. Nejde o to, kdo je špatný. Jde o to, jak se lidé v rodině navzájem ovlivňují. Když jeden člen rodiny začne mít problém, ostatní se přizpůsobují. Někdo se stane „hlavním řešitelem“, jiný se stáhne, třetí se začne chovat „blbě“, aby odvedl pozornost od toho, co skutečně bolí. To je systém. A systém se udržuje - i když je špatný.Co je systém vlastně?
Systém je jako taneční pár. Když jeden z nich udělá krok dopředu, druhý se přirozeně přizpůsobí - krok vzad, krok do strany, nebo se zastaví. Pokud se někdo rozhodne změnit svůj krok, celý tanec se změní. V rodině to funguje stejně. Když dítě začne mít problémy se školou, rodiče se mohou začít více hádat. Babička začne dítě přehánět sladkostmi. Otec se začne více držet práce. A dítě - přesně tak, jak se stává - se stává tím, kdo „má problém“. Ale problém není v něm. Problém je v tom, jak se rodina přizpůsobila. Systémová terapie to chápe jako kruhovou příčinnost. Neexistuje „první“ událost. Neexistuje „vina“. Je to jako když se ptáte: „Co bylo dřív - slepice nebo vejce?“ Odpověď: obě se navzájem podporují. Když rodiče nejsou spokojení, dítě se stává symptomatickým. Když dítě přestane být symptomatické, rodiče se musí naučit jinak komunikovat. A to je právě cíl terapie.Kdo se účastní terapie?
Nejčastěji se přijde do terapie celá rodina - rodiče a děti. Ale není nutné, aby byli všichni. Někdy stačí jen matka a syn. Někdy jen otec a dcera. Někdy i jen jeden člen rodiny - ale terapeut se bude ptát: „Kdo je pro tebe důležitý? Kdo by měl být tady? Kdo o tobě mluví, když tady nejsi?“ Terapeut neřeší jednotlivce. Řeší vztahy. A vztahy se dají pozorovat i bez přítomnosti všech. Když třeba otec není schopen přijít, terapeut se ho zeptá: „Co by ti řekl, kdyby tady byl?“ A pak se to promítne do rozhovoru s matkou. Nebo se použije metoda „sochání“ - kde členové rodiny umístí ostatní do prostoru tak, jak je vidí. A pak se to všechno promění v dialog.
Co terapeut dělá?
Terapeut není soudce. Není poradce. Není „věděč“. Je to někdo, kdo si sedne vedle vás a řekne: „Zkusme to podívat z jiného úhlu.“ Používá různé nástroje:- Přerámování - změní význam problému. Místo „dítě je depresivní“ se řekne: „Dítě se snaží říct, že něco v rodině nefunguje.“
- Paradoxní intervence - řekne rodičům: „Zítra se pokuste, aby dítě mělo ještě víc úzkosti.“ A když se rodiče snaží, aby to dítě nemělo, začnou dělat přesně to, co bylo potřeba k jeho zlepšení.
- Sochy - členové rodiny umístí sebe i ostatní do prostoru, aby viděli, kdo je kde, kdo je blízko, kdo je vzdálený. Často to ukáže vztahy, které se nikdy neřekly slovy.
Proč to funguje?
Protože rodina není jen skupina lidí. Je to živý systém. A živé systémy se mění, když se změní jedna část. Když se matka naučí říct: „Nechám tě, abys se rozhodl sám“ - dítě získá prostor. Když otec přestane být „příliš silný“ a začne být přítomný - dítě přestane potřebovat „chovat se špatně“, aby bylo vidět. Když se rodina naučí mluvit o emocích, místo aby je potlačovala - všechno se uvolní. To není magie. Je to věda. Vychází z teorie systémů, kterou vyvinuli biologové a kybernetici v 50. letech. Používají ji i v počítačových sítích. A teď ji používají i v rodinách.Co se stane, když se nic nezmění?
Pokud se nic nezmění, problém se přesune. Dítě, které mělo problémy se školou, se může stát dospělým, který má problémy se vztahy. Nebo s alkoholem. Nebo s úzkostí. Nebo s chronickou bolestí. Problém nezmizí. Jen se přesune. Protože systém se nezměnil. A systém se nezmění, dokud se nezmění vzájemné chování lidí v něm.
Když se rodina změní, změní se i jednotlivec
Nejde o to, aby se někdo „vylečil“. Jde o to, aby se rodina naučila žít jinak. A když se rodina naučí žít jinak, jednotlivec už nemusí být „nemocný“. Dítě, které se dříve nechávalo zadrhávat, se naučí říct: „Nechci to.“ Rodič, který dříve vždycky řešil všechno za dítě, se naučí říct: „Můžeš to zkusit sám.“ Manželé, kteří dříve mluvili jen přes děti, se naučí mluvit mezi sebou. A to je největší změna. Nejde o to, aby byl někdo „v pořádku“. Jde o to, aby rodina byla živá. Aby se mohla měnit. Aby se mohla dotýkat.Je to pro tebe?
Pokud:- Problém se opakuje, i když se „všechno vypadá, že je všechno v pořádku“
- Členové rodiny se cítí unavení, ale nevědí proč
- První terapie s jednotlivcem nepomohla
- Nejde jen o dítě - ale o to, jak se rodina drží spolu
- Chcete, aby se změnilo něco trvale, nejen dočasně
Co se stane po terapii?
Nikdo vám neřekne: „Teď jste v pořádku.“ Ale začnete říkat: „Víme, že se něco změnilo.“ Přestanete se ptát: „Co je s ním?“ A začnete se ptát: „Co je mezi námi?“ A to je začátek skutečného zdraví.Je rodinná terapie jen pro děti?
Ne. Rodinná terapie se používá pro všechny věkové skupiny. Může pomoci manželům, kteří se neumí vyrovnat s rozvodem, rodičům, kteří se neumí vyrovnat s dospívajícím dítětem, nebo dospělým, který má problémy s rodinou, která ho nechává cítit se vinen. Problém není v jednom věku - je ve vztazích, které se vytvářejí v průběhu života.
Můžu jít na terapii sám, když ostatní nechtějí?
Ano. I když ostatní členové rodiny nechtějí přijít, můžete začít sami. Terapeut vám pomůže pochopit, jak se vaše chování odráží v rodině, a jak se můžete změnit, aby se změnil i systém. Často se stane, že když jeden člen začne mluvit jinak, ostatní se začnou ptát: „Co se s tebou děje?“ A pak přijdou sami.
Je rodinná terapie stejná jako poradenství?
Ne. Poradenství dává rady: „Řekni jim to takhle.“ Rodinná terapie vás neukáže, co říct. Ukáže vám, jak se vaše slova odrážejí v druhých. Jak se vaše ticho ovlivňuje dítě. Jak se vaše zlost mění v úzkost u manželky. Jde o pochopení systému, ne o rady.
Kolik sezení potřebuji?
Není žádný standard. Některé rodiny se změní za 5-8 sezení. Jiné potřebují 15-20. Záleží na tom, jak dlouho systém fungoval špatně a jak silné jsou vzorce. Ale většina rodin začíná cítit změnu už po 3-4 sezeních - když se začnou ptát na nové věci, místo aby se hádali o starých.
Co když se někdo v rodině odmítne účastnit?
To se stává často. Terapeut s tím počítá. Můžete se ptát: „Co by ten člověk řekl, kdyby tady byl?“ Nebo se použije technika „virtuální přítomnosti“ - kde ostatní popíší, jak by se ten člověk choval. To často odhalí více než samotná přítomnost. Někdy se ten člověk později připojí - když uvidí, že se něco mění.
