Co skutečně znamená péče o duševní zdraví zaměstnanců?
Velká část firem v Česku si myslí, že když zaměstnanci dostanou bezplatné kávu nebo roční zdravotní prohlídku, tak už dělají dost pro jejich zdraví. Ale co když se ptáte, jestli někdo z nich může otevřeně říct, že má problémy se spánkem, že se cítí vyhořelý nebo že se bojí ztratit práci? Většina z nich neřekne nic. A to není kvůli tomu, že je všechno v pořádku. Je to kvůli tomu, že duševní zdraví na pracovišti stále není normální téma.
Podle průzkumu Up Česká republika z roku 2023 polovina zaměstnanců (50 %) považuje péči o jejich duševní zdraví za zanedbanou. Jen 10 % říká, že jejich firma dělá opravdu něco mimořádného. To znamená, že 90 % lidí pracuje v prostředí, kde psychické potřeby nejsou priorita. A přitom to není jen o lidech - je to o penězích, produktivitě a přežití firmy.
Proč to vůbec má smysl investovat?
Představte si, že byste mohli snížit počet zaměstnanců, kteří přestávají pracovat, o 18 %. Nebo zvýšit produktivitu o 23 %. To nejsou hypotetické čísla. To je výsledek analýzy McKinsey z roku 2023, která sledovala firmy s komplexními programy duševního zdraví. Tyto firmy nejen měly šťastnější zaměstnance - měly i lepší výsledky.
Náklady na psychické problémy v Česku se každý rok pohybují kolem 40 miliard Kč. To je více než celkový rozpočet některých ministerstev. A co je horší - většina těchto nákladů není nevyhnutelná. Jsou to náklady na absenci, nízkou produktivitu, vysokou fluktuaci, případně léky a léčbu. Když firma začne předcházet problémům, místo aby je řešila po jejich vzniku, ušetří nejen peníze, ale i čas a energii.
Od ledna 2025 může česká firma čerpat daňové zvýhodnění na zdravotní benefity až do výše průměrné mzdy - tedy 42 500 Kč měsíčně. To není jen podpora. Je to signál, že stát uznává, že péče o duševní zdraví je ekonomický rozhodnutí, ne dobročinnost.
Co konkrétně může firma udělat?
Nejde o to, aby firma měla nejlepší kancelář nebo nejdražší kávovar. Jde o to, aby zaměstnanci věděli, že je to bezpečné místo - kde se můžou cítit unavení, kde můžou říct, že nejsou v dobré formě, a kde to nebude bráno jako slabost.
Zde je co skutečně funguje:
- Bezplatné psychologické poradenství - 4 až 6 sezení ročně je standard, který už mají některé větší firmy. Nejde o terapii, ale o podporu, kdy se člověk může vyslechnout a získat nástroje na zvládání stresu.
- Flexibilní pracovní doba - Pokud můžete pracovat z domova, přesunout schůzku nebo mít kratší pracovní den v týdnu, když se cítíte vyčerpaný, zvyšujete důvěru a loajalitu. Nejde o to, aby lidé pracovali méně. Jde o to, aby pracovali lépe.
- Workshopy na vyhoření a stres - Nejde o náhodné lekce, ale o pravidelné, praktické tréninky, které učí, jak rozpoznat první příznaky vyhoření, jak si nastavit hranice a jak se obnovit.
- Meditační aplikace zdarma - Některé firmy platí předplatné pro aplikace jako Calm nebo Headspace. To není luxus. Je to nástroj, který pomáhá lidem zklidnit mysl během dne.
- Programy pro rodiče - Diakonie Broumov například aktivně podporuje zaměstnance na rodičovské dovolené. To znamená, že nejen dají čas, ale také pomáhají s přechodem zpět do práce - což je období, kdy je riziko vyhoření nejvyšší.
A co třeba Den pro charitu? Jednou za rok zaměstnanci mají den volna, aby se věnovali něčemu, co je pro ně důležité - nejen firmě. To nezvyšuje náklady. Zvyšuje smysl práce.
Proč to nejde jen tak - a co se děje v managementu?
Největší chyba, kterou firmy dělají, je, že programy duševního zdraví přidají jako dodatek. Vytvoří nějaký plakát, pošlou e-mail s odkazem na psychologa a pak si myslí, že to vyřešili.
Podle průzkumu OSHA z roku 2022 je efektivní řízení psychosociálních rizik jen v 32 % případů, pokud vedení není aktivně zapojeno. Když však manažeři otevřeně mluví o vlastních zkušenostech, když se ptají, jak se zaměstnanci cítí, a když vytvářejí prostor pro příběhy, nejen pro výsledky - efektivita stoupá na 78 %.
Management není jen o cílech a KPI. Je to o tom, kdo je příkladem. Když šéf řekne: „Dnes jsem měl těžký den, tak jsem si vzal odpočinek“, neříká to, že je slabý. Říká to, že je lidský. A to je to, co zaměstnanci potřebují vidět.
Co se děje v zahraničí a proč to v Česku zpožďujeme?
V Německu, Nizozemsku nebo Švédsku je péče o duševní zdraví standardní už od roku 2018. Tam neříkají „přidáme program“, ale „to je normální část našeho fungování“. Tam neexistuje otázka, jestli by měl zaměstnavatel o duševní zdraví starat. Tam je to jasné: ano, a musí to být součást strategie.
V Česku se to teprve začíná měnit. Podle průzkumu Neziskovky.cz z roku 2023 má formálně definovaný program duševního zdraví jen 28 % firem s více než 50 zaměstnanci. U firem s více než 250 zaměstnanci je to 47 %. To znamená, že většina firem stále neví, co dělat.
Jedním z hlavních rozdílů je i měření. V zahraničí používají ověřené nástroje jako WHO-5 Well-Being Index nebo Maslach Burnout Inventory. V Česku se často spoléháme na „asi to vypadá dobře“. Ale jak můžete vylepšit něco, co nezměříte?
Je to vůbec zaměstnavatelův úkol?
Na webu Welcometothejungle.com se ptají: „Má zaměstnavatel vůbec co mluvit o duševním zdraví?“
Odpověď je jednoduchá: ano. Ne proto, že by měl být terapeutem. Ale protože pracoviště je místo, kde lidé tráví třetinu svého života. A když je prostředí napjaté, přetížené, nejednotné - to ovlivňuje celý život. Když člověk přijde do práce každý den s pocitem, že je neviditelný nebo že jeho potřeby nejsou důležité, to se projeví doma, ve vztazích, ve spánku.
Zaměstnavatel nemusí řešit traumata. Ale může vytvořit prostředí, kde se traumata nemusí vytvářet. A to je jeho odpovědnost - ne jen morální, ale i ekonomická.
Kdo tohle všechno potřebuje?
Nejen ti, kteří už mají problémy. Nejen ženy nebo lidé s vysokoškolským vzděláním - i když průzkum ukazuje, že tyto skupiny častěji vnímají nedostatek podpory.
Nejvíc to potřebují ti, kteří se ještě neptají. Ti, kteří se snaží být silní. Ti, kteří se bojí, že když řeknou „mám problém“, ztratí příležitost. Ti, kteří si myslí, že „to už se vyřeší“.
A ty, kteří přichází na pohovor. Podle Upverso z roku 2023 68 % kandidátů považuje péči o duševní zdraví za důležitý faktor při volbě zaměstnavatele. To znamená, že pokud vaše firma nemá žádný program, nejen ztrácíte zaměstnance - ztrácíte i ty, kteří by se k vám mohli připojit.
Co dělat teď?
Nemusíte začít s velkým programem. Začněte malým krokem:
- Pošlete anonymní dotazník: „Co by vás uvolnilo na práci?“ Nechte je psát. Neříkejte, co mají odpovědět.
- Přidejte jedno bezplatné sezení s psychologem pro každého zaměstnance - to stojí méně než jeden náhradní pracovník.
- Řekněte to ve vnitřním e-mailu: „Vím, že někdo z nás má těžký čas. A to je v pořádku. Tady je podpora.“
- Učte manažery, jak mluvit o psychickém zdraví - ne jako o tématu, ale jako o lidské skutečnosti.
- Nečekejte na zákon. Čekání na daňové zvýhodnění je jako čekání na dešťovku, když už je země prasklá.
Společenská odpovědnost není reklama. Je to vnitřní změna. A ta začíná tím, že se přestanete ptát: „Proč bychom to měli dělat?“ a začnete se ptát: „Proč bychom to neměli dělat?“