Narcistická porucha osobnosti: Lze ji léčit psychoterapií a jak

Narcistická porucha osobnosti není nemoc, kterou lze vyléčit jako chřipku. Neexistuje lék, který by ji odstranil. Ale může se zlepšit. Mnoho lidí s touto poruchou žije v izolaci, ztrácí přátele, rozpadají se vztahy, padají do deprese - a přitom nevidí, že problém je v nich. Vidí ho ve světě, ve druhých, ve „neporozumění“. A právě to je hlavní překážka. Když nikdy neuznáš, že máš problém, nezajímá tě léčba. Zajímá tě, jak změnit ostatní.

Co vlastně narcistická porucha osobnosti je?

Narcistická porucha osobnosti (NPD) není jen „sebevědomý typ“. Je to trvalý vzor chování, který zahrnuje grandiózní pocit vlastní důležitosti, potřebu neustálého obdivu, nedostatek empatie a schopnost devalvovat ostatní, když ti nevyhovují. Podle DSM-5 musí být splněno alespoň pět z devíti kritérií, například: představování si výjimečnosti, věření, že jsi jediný, kdo pochopí tvoje myšlenky, nebo využívání druhých k dosažení vlastních cílů.

V Česku se tato porucha nezobrazuje v zápisu o školních úspěších nebo v životopise. Zobrazuje se v rozpadajících se manželstvích, v zaměstnáních, kde se člověk stále střetává s kolegy, v rodinách, kde děti nevědí, proč je jejich rodič nikdy nechce slyšet. Lidé s NPD často vypadají jako úspěšní, silní, dokonce charismatičtí. Ale uvnitř se cítí prázdně, zranitelně, a to je ten křehký základ, na kterém stojí jejich celý svět.

Proč je léčba tak náročná?

Léčba NPD je jako snažit se přesvědčit někoho, že má zlomenou nohu, když tvrdí, že jen trochu bolejí nohy a že to všechno je kvůli špatným botám. Většina lidí s NPD - až 75 % podle odborníků - nevidí v sobě problém. Přijdou do terapie, protože mají deprese, protože je nechce manželka, protože je vyhodili z práce. Ale cílem jejich terapie není změna sebe. Cílem je změnit okolí. „Ty jsi to udělal,“ říkají terapeutovi. „Ty jsi to pochopil špatně. Ty jsi mě nechápal.“

Terapeut tedy nezačíná s tím, že by měnil chování. Začíná s tím, že sestrojuje vztah. A to je nejtěžší. Lidé s NPD testují hranice. Zkoušejí, zda terapeut přijde na jejich výzvy, zda se nevzdá, zda se nezlobí. Pokud terapeut projeví jakoukoli slabost - zlost, unavenost, frustraci - je to okamžitě využito jako důkaz, že „všichni jsou stejní“. A vztah se rozpadne.

Největší překážkou není tedy porucha. Je to odmítnutí vidět ji. A to je překážka, kterou nemůže překonat žádná technika. Pouze čas, bolest a někdy ztráta všeho - a pak až nějaká malá chvíle, kdy se člověk přizná: „Možná je to se mnou.“

Jak se léčí? Co funguje?

Není jedna metoda, která „vyléčí“ NPD. Ale existují přístupy, které mohou pomoci. Nejčastěji se používají psychodynamická terapie, kognitivně behaviorální terapie (KBT) a schémová terapie - často kombinované.

Psychodynamická terapie se zaměřuje na to, co se stalo v dětství. Proč se člověk naučil, že jeho hodnota závisí na tom, jak ho ostatní vidí? Proč potřebuje obdiv jako kyslík? Terapeut pomáhá pacientovi pochopit, že jeho „velikost“ je krytka pro hlubokou nejistotu. To je dlouhý proces. Trvá roky. Někdy 1 až 3 roky pravidelných sezení.

KBT se v NPD používá jinak než u úzkostí. Zde se nepracuje s „negativními myšlenkami“, ale s pevnými přesvědčeními: „Jsem lepší než ostatní“, „Když někdo neuznává můj talent, je to jeho chyba“, „Když mi někdo řekne, že jsem špatný, znamená to, že mě nenávidí“. Tyto přesvědčení se zpochybňují, ale ne napřímo. Většinou se používá racionální introspekce - otázky jako: „Co by se stalo, kdyby se ti to nepodařilo?“ nebo „Kdo byl ten, kdo ti kdysi řekl, že jsi výjimečný?“

Skupinová terapie může být mocná. Když se člověk s NPD setká s jinými lidmi, kteří ho neobdivují, ale také nezničí, začne si všimnout, že ne všichni jsou proti němu. Může začít vidět, jak devalvuje druhé, jak je zneužívá, jak se chová, když se mu něco nevyhoví. Ale krátkodobé skupiny nestačí. Potřebuješ dlouhodobý prostor, kde se vztahy mohou vyvíjet. A takové skupiny v Česku jsou vzácné.

Co terapeut dělá, když se pacient „přepočítá“?

Jedním z nejčastějších jevů je „idealizace a devalvace“. Pacient nejprve terapeuta považuje za „nejlepšího na světě“. Potom, když terapeut něco řekne, co se mu nelíbí - třeba že se má víc podílet na vztazích - je okamžitě „nepřátel“. „Ty jsi jako všichni. Neporozuměl jsi mi.“

Terapeut nemůže reagovat zlobou. Nemůže se vzdát. Musí zůstat stabilní. A musí to vysvětlit: „Všiml jsem si, že když řeknu něco, co ti nevyhoví, tak mě okamžitě považuješ za nepřítele. Je to jako v tvojí rodině, když se ti něco nelíbilo, tak jsi se vzdálil?“ Tím se vztah stává zrcadlem. A v tom zrcadle se člověk začíná vidět.

Také se používá hraní rolí. Terapeut si zahraje roli partnera, šéfa, rodiče - a pacient reaguje. A potom se to prozkoumá: „Co jsi cítil, když jsem ti řekl, že nejsi nejlepší? Co jsi chtěl udělat? Co jsi si přál, abych řekl?“

Může pomoci lék?

Léky nevyléčí narcistickou poruchu. Ale mohou pomoci příznaky, které se s ní často vyskytují: deprese, úzkost, spánek, agresivita. Pokud člověk s NPD má deprese, může mu lék pomoci získat trochu energie, aby se vůbec mohl v terapii zapojit. Pokud má úzkost, může lék snížit pocity, že „každý ho odsuzuje“. Ale lék nezmění jeho přesvědčení, že je výjimečný. Nezmění jeho schopnost empatie. Nezmění jeho potřebu obdivu.

Je to jako dát někomu brýle, aby viděl, že je zraněný - ale neříct mu, že by měl jít k lékaři.

Co se stane, když se člověk nechá léčit?

Nikdo nevyléčí NPD. Ale někteří lidé se mohou zlepšit. Zlepšit se vztahy. Zlepšit sebevědomí bez potřeby obdivu. Zlepšit schopnost poslechnout druhého. Někteří začnou cítit, co cítí jiní. Někteří se naučí přiznat chybu. Někteří přestanou vytvářet „vítěze“ a „poražené“ ve svém světě.

Podle odborníků je úspěšnost dlouhodobé terapie odhadována na 30-40 %. To znamená, že z každých 10 lidí, kteří začnou léčbu, 3 až 4 se výrazně zlepší. Zbytek buď terapii opustí, nebo se změny neprojeví. Proč? Protože zlepšení vyžaduje trpělivost. Vyžaduje to, aby člověk přijal, že není dokonalý. A to je pro něj největší strach.

Co je na trhu v Česku?

V České republice je velmi málo center, která mají zkušenosti s dlouhodobou terapií poruch osobnosti. Podle dat z roku 2022 existuje pouze 12 specializovaných center. Průměrná cena jedné hodiny individuální terapie je 1 200-2 500 Kč. Skupinová terapie stojí 600-1 200 Kč. Pojišťovny hrazení pokrývají jen 20 sezení ročně. Ale kvalitní léčba potřebuje 50-100 sezení. To znamená, že většina lidí nemůže dostat dostatečnou podporu. A když nemůžeš dostat terapii, nemůžeš se zlepšit.

Některé kliniky v Brně, Praze nebo Ostravě začínají testovat nové přístupy: mindfulness, tělesně orientovanou terapii, digitální nástroje, které pomáhají lidem sledovat své emoce mezi sezeními. Ale všechno je stále ve fázi pilotních studií. Výsledky se nebudou znát až do roku 2025.

Kdo by měl hledat pomoc?

Nikdo nechce přiznat, že má narcistickou poruchu. Ale někdo může chtít změnit svůj život. Pokud:

• Často se cítíš opuštěný, i když máš spoustu lidí kolem sebe
• Už jsi několikrát ztratil důležité vztahy kvůli tomu, že jsi „měl pravdu“
• Často se cítíš zneužitý, ale neumíš pochopit, proč ti druzí nevěří
• Chceš být lepší rodič, partner, šéf - ale nevíš, jak
• Často se cítíš prázdně, i když máš úspěch

…pak můžeš být kandidátem na terapii. Ne proto, že máš NPD. Ale proto, že chceš změnit něco, co ti zničilo život.

Co dělat, když máš blízkého s NPD?

Nemůžeš ho vyléčit. Nemůžeš ho přimět, aby šel k terapeutovi. Ale můžeš:

• Nezůstat v jeho hře. Nezakládej se na jeho obdivu, nezakládej se na jeho kritice.
• Neber to osobně. Jeho chování není o tobě. Je o něm.
• Nech si vlastní hranice. Nejdi za ním, když tě odmítne. Nevracej se, když tě zneužije.
• Požádej o pomoc pro sebe. Terapie pro blízké je důležitá. Nejen proto, že jsi zraněný. Ale proto, že potřebuješ naučit se, jak žít s tím, kdo nemůže být ten, koho chceš.

Nejsi zodpovědný za jeho změnu. Jsi zodpovědný za svou životní kvalitu.

Je tam nějaká naděje?

Ano. Ale není v léčbě. Je v čase. Je v bolesti. Je v tom, když někdo přestane věřit, že je výjimečný. A začne věřit, že je lidský.

Narcistická porucha osobnosti není věčná. Ale změna není rychlá. Není snadná. Není zaručená. Ale je možná. Pokud člověk přestane běžet od sebe. A začne se k sobě obrátit.