Stává se vám, že jste vyčerpaní, i když jste dělali jen to nejmenší? Že se na každou drobnost rozzlobíte, i když jste dříve byli klidní a trpěliví? Že vám hlava bolí, svaly jsou těžké a spánek vás neobnovuje - a přesto všechny vyšetření vypovídají: „Všechno v pořádku.“
Nejste jediný. Každý třetí člověk, který se stěžuje na neustálou únavu, má ve skutečnosti skrytou depresi. A ne, nemusíte být smutný. Vlastně často právě smutek chybí. Místo něj přichází vztek, únava, bolesti, neschopnost se soustředit - a vy si myslíte, že máte nějakou fyzickou nemoc.
Co je maskovaná deprese, když nejsou smutek a beznaděj?
Maskovaná deprese není nový vynález. Je to stará diagnóza, kterou psychiatrie dlouho přehlížela. Klasická deprese se představuje jako člověk, který leží v posteli, nechce vstát, pláče a říká: „Život nemá smysl.“ Maskovaná deprese je jiná. Je to ten, kdo vstane, přijde na práci, uvaří snídani, vyvenčí psa - a pak se celý den drží jen tím, že se nezhroutí.
Podle českých psychiatrů je její hlavní znak: ohromná únava, absolutně neúměrná k tomu, co jste dělali. Stačí si vysprchovat a vyvést psa, a už jste vyčerpaní jako po běhu maratonu. Tělo se nechce hýbat. Ruce se třesou. V hlavě je hustý mlhavý pocit - jako byste měli v ní vatu. A přesto neřeknete: „Mám deprese.“ Řeknete: „Mám nějakou nemoc.“
Proč právě podrážděnost a únavu?
Možná si říkáte: „Já nejsem smutný, já jsem jen naštvaný.“ A právě to je klíč. V české populaci, zejména u mužů ve věku 35-54 let, je smutek často sociálně nepřijatelný. Místo něj se projevuje vztek, netrpělivost, agresivita. Když vás někdo zdrží, vykřiknete. Když vám dítě řekne „ne“, cítíte, že se vám chce rozbít nábytek. A pak se divíte, proč vás vyhodili z práce nebo vás partner opustil.
Únavu nechápeme jako psychický příznak. Představujeme si ji jako důsledek přesčasu, špatného spánku nebo nedostatku železa. A tak jdete k internistovi, k reumatologovi, k fyzioterapeutovi. Procházíte půl roku vyšetřeními, krevními testy, rentgeny - a všechno je „v pořádku“. A pak přijde ten den, kdy neudržíte hrnek v ruce. A teprve tehdy se obrátíte na psychologa.
Podle průzkumu Opatruj.se z roku 2023, který zahrnoval 1 250 lidí s depresí, 68 % začalo s fyzickými příznaky - únava, bolesti hlavy, kloubů, žaludku. Jen 32 % mělo jako první příznak smutek. To znamená: tři z pěti lidí, kteří trpí depresí, se k lékaři obrací s tělesnými stížnostmi - a lékaři je často posílají dál, protože nevidí „typické“ příznaky.
Co je na tom fyzickém příznaku pravdy?
Nejde jen o „předstírání“. Fyzické příznaky deprese jsou reálné. Když je váš mozek v „přežívacím režimu“, tělo to vycítí. Vydává se více stresových hormonů - kortizolu, adrenalinu. Ty způsobují:
- pocit těžkých končetin, jako byste nosili závaží
- bolesti hlavy, krku, zád, kloubů
- zrychlený tep, neklid, „mravenčení“ v těle
- poruchy spánku - nespavost, časté probouzení, živé sny
- trávicí potíže - nechuť k jídlu nebo přejídání, nevolnost
- obtíže se soustředěním, zapamatováním, rozhodováním
Je to jako když váš počítač přehřívá - nezhasne, ale začne se chovat divně. Zpomalí se, někdy se zablokuje, někdy vydává divné zvuky. A vy si myslíte, že je to problém s pevným diskem. Ale ve skutečnosti je to chyba v procesoru.
Co to není - a jak se to odlišuje od chronické únavy?
Chronický únavový syndrom (CFS) se často zaměňuje s maskovanou depresí. Obě podmínky mají společné příznaky. Ale rozdíl je klíčový.
CFS je definován jako únava, která trvá nejméně šest měsíců a je doprovázena alespoň čtyřmi dalšími příznaky - jako bolesti svalů, zvýšená citlivost na světlo, závratě, problémy s pamětí. Ale v CFS není přítomna emocionální komponenta - neexistuje pocit prázdnoty, beznaděje, nebo myšlenky o smrti.
U maskované deprese to jinak je. I když se neříká, „chci zemřít“, tyto myšlenky se často skrývají za podrážděností. Lidé říkají: „Všechno se mi povede špatně.“ „Nikdo to nechápe.“ „Proč se snažím?“ A tyto myšlenky jsou přítomny - jen nejsou vyjádřeny jako smutek. Podle studie z časopisu Psychologie dnes až 80 % lidí s depresí má úvahy o smrti - i když se o nich nezmiňují.
Proč to lékaři přehlížejí?
Je to systémový problém. Většina praktických lékařů má na pacienta 10-15 minut. Když přijde člověk s bolestí hlavy a únavou, nejrychlejší cesta je: „Zkontrolujeme krev, týroid, železo, vitamín D.“ A když výsledky jsou v pořádku, řeknou: „To je jen stres. Víte, dneska každý je vyčerpaný.“
Podle průzkumu České lékařské komory z listopadu 2023 pouze 22 % praktických lékařů v ČR používá standardizované dotazníky pro detekci deprese u pacientů s fyzickými příznaky. Většina neví, jak na to. A když se ptají: „Cítíte se smutně?“, odpověď je: „Ne, jsem jen unavený.“
Na druhé straně, psychiatři a psychologové často nevidí fyzické příznaky jako legitimní. MUDr. Eva Nováková z Pražské psychiatrické nemocnice říká: „Lékaři často nerespektují fyzické projevy deprese jako legitimní příznaky.“ A tak vzniká propast: pacient jde k internistovi, internista k psychiatrovi, psychiatr se ptá na nálady - a pacient říká: „Já jsem jen unavený.“ A tak se všechno opakuje.
Co dělat, když si myslíte, že to může být maskovaná deprese?
Nečekáte, až se vám všechno zhroutí. Nečekáte, až vás vyhodí, rozvedou nebo přijde někdo a řekne: „Máš deprese.“
První krok: pozorujte si vztah mezi tělem a myšlenkami. Každý den si napište tři věci:
- Co jste dělali dnes?
- Jak jste se cítili fyzicky (únava, bolest, neklid)?
- Jaké myšlenky vás napadly - i když jste se snažili je potlačit?
Například: „Dnes jsem měl bolest v zádech. Cítil jsem, že se nechci vůbec hýbat. A při tom jsem si myslel: ‚Proč se snažím? Nikdo to nevidí.‘“
Takto začnete vidět vzory. Nejen „jsem unavený“, ale „jsem unavený a cítím se bezcenný“.
Druhý krok: vyhledejte psychologa, který se specializuje na deprese. Ne na „konzultace pro stres“ - ale na „deprese, úzkost, maskované formy“. V ČR se od roku 2020 počet certifikovaných psychologů specializujících se na deprese zvýšil o 42 %. Najdete je na webech České psychologické společnosti nebo Národního ústavu duševního zdraví.
Třetí krok: požádejte o standardizovaný dotazník. Národní ústav duševního zdraví vyvinul v roce 2024 projekt „Viditelná deprese“, který zahrnuje dotazník s otázkami jako:
- Často se cítíte vyčerpaní i po odpočinku?
- Máte pocit, že se vám nic nechce dělat, i když jste dříve byli aktivní?
- Často vás trápí myšlenky, že „všechno je zbytečné“ nebo „proč se snažím?“
- Často se na drobnosti rozzlobíte, i když jste dříve byli klidní?
Tento dotazník je nyní součástí pilotního projektu Ministerstva zdravotnictví ve třech regionech (Hradec Králové, Olomouc, Plzeň) a od roku 2025 bude zaveden všude.
Co pomáhá - a co ne?
Antidepresiva fungují i u maskované deprese. Ale ne hned. Podle České společnosti pro biologickou psychiatrii je třeba čekat 8-12 týdnů, než se začnou objevovat výsledky - o 2-3 týdny déle než u klasické deprese. Mnozí lidé přestávají brát léky po 4 týdnech - a říkají: „Nefunguje to.“ Ale to je příliš brzy.
Psychotherapie je klíč. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) ukazuje nejlepší výsledky. Pomáhá rozpoznat, jak myšlenky „Jsem slabý“ nebo „Nikdo to nevidí“ vytvářejí tělesné příznaky. Terapie není „hovor o smutku“. Je to „hovor o tom, jak se vaše tělo mluví, když vaše duše křičí“.
Nejsou účinné: dlouhodobý odpočinek bez cíle, „přežít to“, „to projde“, „všechno je jen stres“. Maskovaná deprese není dočasný problém. Je to signál, že váš mozek už nemůže dál přetíženě fungovat.
Co se děje v Česku - a proč je to důležité?
V roce 2023 bylo v Česku diagnostikováno 215 000 nových případů deprese. Z nich se odhaduje, že 35-40 % byly maskované formy. To znamená: každý druhý nebo třetí případ nebyl rozpoznán jako deprese - až do chvíle, kdy se člověk zhroutil.
Nová metodika Ministerstva zdravotnictví, která se od ledna 2024 rozšiřuje po celé Česku, je první skutečná změna. Lékaři se učí, že „únava není jen stres“ a že „rozčilení může být křik o pomoc“.
Prostě: deprese nevyžaduje, abyste byli smutní. Stačí, abyste byli vyčerpaní. A když jste vyčerpaní dlouho, a nikdo vám neříká: „Možná to není jen fyzické - možná to je duševní“ - pak se tělo začne zhroutit. A většina lidí si toho vůbec nevšimne, dokud není pozdě.
Nejste slabý. Nejste „příliš citlivý“. Jste člověk, který přežil příliš mnoho dní, kdy jste se musel držet - a nikdo vám neřekl, že to není potřeba.
