Aspergerův syndrom: Jak funguje psychoterapie pro high-functioning autismus?

Aspergerův syndrom už není samostatná diagnóza - od roku 2013 ho DSM-5 zařadil do širší kategorie poruchy autistického spektra (ASD). Ale pro mnoho dospělých je stále důležitý termín, protože popisuje konkrétní zkušenost: vysoká inteligence, bez jazykového zpoždění, ale hluboké potíže s sociálními signály, emocemi a světem kolem. Tito lidé nejsou „nechápaví“ - prostě vnímají svět jinak. A psychoterapie, která jim pomůže, musí být jiná než ta, co funguje u neurotypických klientů.

Co vlastně znamená „high-functioning autismus“?

Termín „high-functioning autismus“ se používá, ale je problematický. Říká se tím lidé s průměrným nebo vysokým IQ, kteří mohou pracovat, mít přátelé, řídit auto - ale vnitřně se trápí. Někdy se jim zdá, že jsou „příliš citliví“, „příliš přesný“ nebo „příliš divní“. Většina z nich má problémy s rozpoznáváním emocí na tvářích, chápáním ironie, nebo s tím, proč lidé říkají „jdu se koupat“ místo „chci se s tebou potkat“. Ačkoli se zdá, že se „přizpůsobují“, často to stojí obrovské úsilí. Mnozí se cítí vyhoření, protože neustále maskují své autistické rysy, aby nevypadali „jinak“.

Podle průzkumu Naděje pro autismus z roku 2020 až 92 % lidí s Aspergerovým syndromem hlásí vážné potíže s navazováním vztahů. 78 % trpí emocionální citlivostí - malý komentář nebo změna plánu může vyvolat silnou reakci. 65 % má fixace na konkrétní témata - třeba historii vlaků, květinářství nebo algoritmy. A až 80 % trpí senzorickou přecitlivělostí: zvuky, světlo, textilie nebo vůně mohou být bolestivé. To není „nepříjemné“ - to je fyzický stres, který tělo prožívá jako útok.

Co funguje - a co ne?

Tradiční psychoanalýza nebo „povědomá“ psychoterapie, která se spoléhá na neřečené signály, u lidí s ASD často selhává. Proč? Protože předpokládá, že klient ví, co znamená „něco cítit“ nebo „někoho pochopit“. Ale autistický mozek nezpracovává tyto signály automaticky. Pokud terapeut řekne: „Co si myslíš, že ten člověk cítil?“, může klient odpovědět: „Nevím. Neviděl jsem jeho tvář.“ A to není odmítnutí - to je pravda.

Nejúčinnější přístupy jsou strukturované, konkrétní a vizuální. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) upravená pro ASD ukázala 55 % úspěšnost v redukci úzkosti u českých dospělých v průzkumu z roku 2019. Ale nejde o „naučit se být normální“. Jde o to, pochopit, proč se něco děje, a najít strategie, které fungují pro tvůj mozek. Například: místo toho, aby se učil „jak se chovat na večírku“, se naučí, že když se cítí přetížený, může odejít na 10 minut do koupelny, nebo použít sluchátka s tlumením hluku. To není „vyhýbání se“ - to je přežití.

Ještě efektivnější je Social Skills Training (SST). Není to „jak se pozdravit“. Je to detailní analýza: „Když ti někdo řekne ‘jak se máš?’, co to skutečně znamená?“ „Když ti někdo zavolá, co je rozdíl mezi ‘přijď na kávu’ a ‘můžeme se setkat?’“ „Co znamená, když ti někdo řekne ‘to je super’ a zároveň se podívá na mobil?“ SST používá role-play, videoanalýzu a vizuální pomůcky - a u 72 % účastníků výrazně zlepšilo schopnost rozpoznávat emocionální signály.

Senzorická přecitlivělost: Největší překážka

Největší překážkou pro mnoho lidí s ASD není sociální dovednost - je to prostředí. Kancelář s blikajícím světlem, hluk z klimatizace, vůně čistících prostředků, tiskárna, která vždycky zavře dveře hlasitě - to všechno je stálý stresor. A když je mozek přetížený, sociální dovednosti „vypnou“. Nejsi „nervózní“ - jsi přetížený.

Terapie, která to ignoruje, je neúčinná. Dobrá terapie zahrnuje senzorickou integraci - ne jako „hříčku“, ale jako léčbu. To znamená: změnit osvětlení na 300-500 luxů (místo 750), použít tlumící podlahové koberce, odstranit vzory na zdech, umožnit klientovi používat špunty do uší nebo sluchátka s aktivním tlumením hluku. V průzkumu z roku 2022 tato přístup zlepšil toleranci na podněty u 63 % testovaných. A když se senzorický stres sníží, může se mozek zaměřit na věci, které se v terapii učí.

Kdo může pomoci - a kdo ne?

V České republice je kritický nedostatek terapeutů specializovaných na ASD. Podle průzkumu z roku 2022 je jen 27 certifikovaných terapeutů pro dospělé - to je jeden na 1 850 lidí. Většina terapeutů nemá žádné vzdělání o autismu. A to je důvod, proč 47 % lidí s ASD hlásí, že „terapeut nechápal jejich potřeby“.

Na druhou stranu, lidé, kteří našli terapeuty s specializací na ASD, hlásí 79 % uspokojení. A ještě větší účinek má terapeut, který má samotný ASD. Uživatel z Redditu r/cz_autismus napsal: „Až když jsem našel terapeuta, který sám má Aspergerův syndrom, začal jsem vidět skutečný pokrok - pochopil můj způsob myšlení bez nutnosti ho přetvářet.“ To není náhoda. Když terapeut ví, jak se cítí, když se lidé ptají „proč to děláš?“, když ví, jak se cítí, když se snaží vysvětlit, že „to není špatně, jen jinak“ - může terapie opravdu fungovat.

Co se stane, když terapie selže?

Největší riziko není, že terapie nebude účinná - je, že bude špatně provedená. Pokud terapeut cílí na „normalizaci“ - na to, aby klient „přestal být divný“ - může to vést k vyhoření, deprese a ztrátě identity. Podle kritiků jako Mgr. Tomáše Dvořáka z Naděje pro autismus až 31 % klientů, kteří prošli intenzivní terapií, hlásí, že „přestali cítit, kdo jsou“.

Pravá terapie nechce změnit člověka. Chce mu dát nástroje. Nástroje, které mu umožní: přežít v kanceláři, vyjednat si pracovní podmínky, pochopit, proč se někdo na něj zlobí, a přesto si zachovat svou pravdu. Není to „vyléčení“. Je to „přežití s autenticitou“.

Co se děje v ČR - a co se bude dít?

Česká medicína se pomalu probouzí. Od roku 2021 probíhá pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví „Autismus v dospělosti“, který má vyškolit 50 nových terapeutů do roku 2024. V roce 2022 byla aktualizována metodická péče - poprvé je tam i doporučení pro ženy s ASD, které se často nechávají přehlížet.

Na 1. lékařské fakultě UK v Praze se od ledna 2023 testuje nová verze KBT, která je přizpůsobená právě pro dospělé s ASD. Výsledky se očekávají v prosinci 2024. A podle prognóz by do roku 2027 mělo 70 % českých terapeutů používat standardizované nástroje pro práci s ASD - dnes je to jen 28 %.

Ale problém zůstává: 85 % terapeutů ukončí terapii po 18 měsících. A to je problém. Podle výzkumu PMC z roku 2009 je pro udržení dovedností potřeba pravidelné posilování po dobu 3-5 let. Když terapie skončí, lidé se opět ocitnou v kanceláři s blikajícím světlem, bez nástrojů, bez podpory. To není terapie - to je krátkodobá náprava.

Co můžeš udělat, pokud chceš začít?

• Najdi terapeuta s specializací na ASD - ne jen „psychoterapeut“. Vyhledej organizace jako Naděje pro autismus nebo Dbterapie.cz.
• Požádej o vizuální pomůcky - obrázky, schémata, písemné shrnutí sezení. Pokud ti něco řeknou, napiš si to.
• Požádej o přizpůsobení prostředí - světlo, hluk, délka sezení. Nejde o „nárok“ - jde o základní podmínku pro fungování.
• Nejdi na terapii, abys „byl normální“. Jdi tam, abys pochopil, jak funguje tvůj mozek - a jak ho chránit.
• Uvažuj o podpoře okolí - rodina, přátelé, zaměstnavatel. Podpora ze strany okolí zvyšuje úspěšnost terapie o 40 %.

Terapie není rychlá cesta. Není to „kouzelný lék“. Ale pro mnoho lidí s Aspergerovým syndromem je jediná cesta, která jim umožňuje žít bez konstantního stresu - a přitom zůstat tím, kým jsou.