Když někdo zažije násilí v rodině, často hledá pomoc - a často slyší, že vztahová terapie může pomoci. Ale v mnoha případech to není jen neúčinné, je to nebezpečné. V Česku se každoročně stovky žen a mužů dostanou do terapeutické místnosti, kde by měli mluvit o svém vztahu, a místo toho se ocitnou znovu v pasti, kterou už jednou unikli. Párová terapie není vždy řešení. V některých případech je to způsob, jak násilí zacelenit a zneužít terapeutický prostor jako další nástroj kontroly.
Co je intimní terorismus a proč je to jiné než běžné sporům?
| Charakteristika | Situativní násilí | Intimní terorismus |
|---|---|---|
| Frekvence | Události zřídkavé, reakce na stres | Systematické, trvalé |
| Cíl | Uvolnění napětí | Získání a udržení kontroly |
| Manipulace | Minimální | Středový prvek (obviňování, izolace, vyhrožování) |
| Příklad | „Při výstupu jsem ho vykřikl, protože jsem byl vyčerpán.“ | „Nemáš právo nikoho vidět, jinak ti to zničím.“ |
| Vhodná pro párovou terapii? | Pouze po individuální práci | Nikdy bez předchozího odloučení |
Podle analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2021 je 70 % případů domácího násilí typu intimní terorismussystematické udržování kontroly a moci prostřednictvím strachu, manipulace a násilí. To znamená, že většina lidí, kteří se obrátí na terapeutickou pomoc, je v situaci, kdy jejich partner nechce řešit vztah - chce ho ovládat. Tento typ násilí není výsledkem ztráty kontroly, ale naopak - je to přesně vypočítaný nástroj k udržení moci. A právě v tomto případě je párová terapie nejnebezpečnější možná volba.
Proč párová terapie může být životně nebezpečná?
V terapeutickém sezení se oběť má naučit mluvit o svých pocitech. Ale co když ten, kdo jí způsobil trauma, sedí přímo vedle? Co když jí řekne: „Ty jsi to začala“, „Nemuselo to tak dopadnout, kdyby ses chovala jinak“, nebo „Nikdy jsem tě nezabil, takže to není násilí“? Toto není teorie. To je běžný scénář.
Podle výzkumu zveřejněného v České kriminologiičasopis vydávaný vědeckými pracovníky z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity v lednu 2024, který analyzoval 127 případů, se v 63 % případů, kdy byla párová terapie nabídnuta bez předchozího individuálního posouzení pachatele, násilí zhoršilo. A to nejen fyzicky - často se zhoršila i psychická kontrola. Pachatel využil sezení jako platformu, kde mohl oběť znovu zničit - a terapeut, který nevěděl, co dělá, to nezastavil.
Barbora Jakobsen ze zkušební organizace ATVspecializovaná na terapii pachatelů domácího násilí od roku 2010 říká: „82 % žen, které šly do párové terapie bez odloučení od pachatele, hlásilo zvýšené násilí v následujících třech měsících.“
Toto není náhoda. Když je násilí součástí každodenního života - když partner kontroluje peníze, telefon, přátele, když vás vyhrožuje, že vás zabije, pokud odejdete - pak je terapeutické sezení jen dalším místem, kde může být vaše slabost využita. Násilí se neřeší hovorem. Násilí se řeší bezpečností.
Kdy je párová terapie opravdu možná?
Není to žádná záležitost „všechno nebo nic“. Existují případy, kdy párová terapie může být bezpečná. Ale pouze za přísných podmínek, které jsou stanoveny nejen odborníky, ale i státem.
Podle nejnovějších doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí z prosince 2023 je párová terapie přípustná pouze, pokud jsou splněny čtyři podmínky:
- Pachatel absolvoval minimálně šest měsíců individuální terapie a dokázal změnit své chování.
- Pachatel přijal plnou odpovědnost za své jednání - neobviňuje, nezakrývá, nebagatelizuje.
- Oběť je úplně svobodná ve svém rozhodnutí - žádný nátlak, žádná hrozba, žádný strach.
- Má bezpečnostní plán schválený intervenčním centrem - místo, kam může utéct, kdo ji může chránit, co dělat, když se něco zhorší.
Pouze 15 % případů domácího násilí v Česku splňuje všechna tato kritéria. A to je přesně to, co říkají organizace jako Spondeaintervenční centrum pro rodiny zasažené násilím a Sančedětemorganizace specializující se na terapii pachatelů a podporu obětí. Většina lidí, kteří se obrátí na terapii, není v této situaci. A to je důvod, proč se někdy stane, že pomáhání skončí ještě hůře.
Co dělat, když jste obětí násilí?
Nejprve si dejte jasno: vaše bezpečnost není otázka, kterou můžete nechat na terapeutovi. Vaše bezpečnost je vaše odpovědnost - i když vás to vypadá, že je to na něm.
Pokud jste obětí:
- Nepřistupujte do párové terapie, pokud pachatel neuznává násilí, pokud vás vyhrožuje nebo pokud máte strach, že se vám to zhorší.
- Navštivte intervenční centrum - například Spondea, Sančedětem nebo ATV. Tam vám pomohou vytvořit bezpečnostní plán, získat právní pomoc, najít útulky.
- Nezatíhejte terapeutickým procesem. Pokud vás terapeut nabízí párovou terapii bez předchozího individuálního hodnocení, je to červená vlajka.
- Požádejte o individuální terapii. Trauma se neřeší hovorem s pachatelem. Trauma se řeší v bezpečné, soukromé atmosféře, kde můžete mluvit bez strachu.
Podle výzkumu z publikace Násilí je možné zastavitvýzkum Barbory Jakobsen a Mariuse Råkile, který sledoval 300 případů od roku 2015 měly oběti, které nejprve absolvovaly individuální terapii, 3,2krát nižší riziko trvalého PTSD než ty, které šly hned do párové terapie.
Co dělat, když jste pachatel?
Také pachatelé potřebují pomoc. Ale pomoc, která je bezpečná - ne pro vás, ale pro ostatní.
Nejprve musíte přijmout, že vaše chování je násilí. Ne „ztráta trpělivosti“. Ne „výbuch“. Ne „zbytečný výstup“. Násilí. Pokud to neuznáváte, žádná terapie vám nepomůže - a může jen zhoršit situaci.
Je třeba projít:
- Individuální terapii - minimálně šest měsíců - kde se naučíte rozpoznat své impulsy, zodpovědnost, emoce a kontrolu.
- Kurz pro pachatele - organizace jako ATV nebo Sančedětem nabízejí programy, které se zaměřují na přestavbu chování, ne na „odstranění problému vztahu“.
- Bezkontaktní období - žádná terapie s partnerkou, dokud nebudete schopni vytvořit bezpečný prostor pro ni, ne pro vás.
Žádný terapeut, který má zkušenosti, vám neřekne: „Pojďme se společně naučit lépe komunikovat.“ Řekne vám: „Začni tím, že přestaneš násilí. A potom se podíváme, co je dál.“
Co dělat, když vás terapeut nabízí párovou terapii?
Je to běžné. Mnoho terapeutů v Česku nebylo adekvátně vyškoleno. Výzkum z roku 2022 ukázal, že 79 % terapeutů v Česku neví, jak rozpoznat rizikové znaky domácího násilí v terapii. A to znamená, že někdo, kdo vás chce pomoci, vás může nevědomky vystavit riziku.
Pokud vás terapeut nabízí párovou terapii, zeptejte se:
- „Jak dlouho trvala individuální terapie pachatele?“
- „Má pachatel přijal odpovědnost za násilí? Jak to víte?“
- „Má oběť bezpečnostní plán? Kdo ho schválil?“
- „Co se stane, pokud se násilí zhorší během terapie?“
Pokud odpovědi zní nejistě, nebo se vyhýbají, přestaňte. Je to vaše život. A vaše bezpečnost je důležitější než jakákoli terapie.
Co dělat, když se vám něco stane?
Pokud jste se podrobili párové terapii a násilí se zhoršilo - nevinnější jste než kdykoli jindy. To není vaše chyba. To je chyba systému, který vás nechránil.
Okamžitě:
- Zavolejte Policii ČR - pokud je hrozba fyzického násilí.
- Navštivte intervenční centrum - Spondea, Sančedětem nebo ATV.
- Požádejte o individuální terapii - a nechte se vést odborníkem, který rozumí trauma a násilí.
- Napište si, co se stalo - důkaz může být důležitý.
Nejste sami. A nejste zodpovědní za to, co vás zranilo. Vaše úkolem je přežít. A to můžete - ale jen tehdy, když se necháte chránit, ne zneužít.
Je vztahová terapie vůbec někdy bezpečná, když došlo k násilí?
Ano, ale pouze za velmi přísných podmínek. Párová terapie je bezpečná pouze tehdy, když pachatel pošel šest měsíců individuální terapie, přijal odpovědnost za násilí, neexistuje žádná hrozba fyzického násilí, oběť má bezpečný prostředí mimo terapii a všechno to schválilo intervenční centrum. Pouze 15 % případů splňuje všechna tato kritéria. Většina případů násilí je příliš nebezpečná pro párovou terapii.
Proč terapeuti někdy nabízejí párovou terapii, i když je to nebezpečné?
Mnoho terapeutů v Česku nebylo adekvátně vyškoleno k rozpoznání rizik domácího násilí. Výzkum z roku 2022 ukázal, že 79 % terapeutů neví, jak identifikovat rizikové znaky. Některé školy stále učí, že „komunikace řeší všechno“. Ale v případě násilí je komunikace nástrojem kontroly. Terapeut, který nechá pachatele mluvit, může nevědomky poskytnout platformu pro další manipulaci.
Co když pachatel říká, že se změnil a chce terapii?
Změna se neukazuje slovy - ukazuje se činy. Pokud pachatel neuznává násilí, pokud nechává oběť v nejistotě, pokud se vyhýbá odpovědnosti, pak „chce terapii“ je jen další forma kontroly. Nezavírejte se do jeho slov. Věřte jeho akcím. A pokud nevíte, kde začít - obraťte se na intervenční centrum. Tam vám pomohou rozlišit, jestli je změna skutečná, nebo jen výmluvná.
Můžu jít na terapii, i když jsem obětí, ale nechci od pachatele odejít?
Ano - ale jen individuální. Pokud se chcete zabývat svým trauma, svými pocitům, svým bezpečím - můžete jít na terapii s odborníkem, který specializuje na násilí. Ale párová terapie bez odloučení je nebezpečná. Vaše bezpečnost není otázka, zda máte vztah. Vaše bezpečnost je otázka, zda vás někdo nezabije. A tohle je důležitější než všechno ostatní.
Kde najít bezpečnou pomoc v Česku?
Nejbezpečnější místa jsou intervenční centra, která dodržují standardy Ministerstva práce a sociálních věcí: Spondea, Sančedětem, ATV a Národní centrum pro násilí na ženách. Tyto organizace mají vyškolené pracovníky, bezpečnostní plány, možnost útulku a právní pomoc. Není potřeba jít hned do terapie. Nejprve jít na bezpečné místo. A teprve pak - pokud je to bezpečné - na terapii.
Domácí násilí není problém vztahu. Je to problém moci. A žádná terapie nemůže být bezpečná, pokud ta moc není zastavena. Vaše bezpečnost není záležitostí terapeuta. Je to vaše pravda. A zasloužíte si ji - bez podmínek, bez výmluv, bez hrozby.
