Je autismus léčitelný? Tato otázka zní jednoduše, ale odpověď je složitá - a často bolestná. Mnoho rodičů slyší od lékařů, že autismus není nemoc, kterou lze vyléčit. Ale zároveň se setkávají s reklamami na „zázračné“ léky, dietní programy nebo terapie, které slibují „uzdravení“. Co je pravda? A proč je tento přístup tak kontroverzní?
Autismus není nemoc, ale neurologická variace
Podle nejnovějších vědeckých poznatků je autismus neurovývojová porucha - tedy odlišný způsob, jakým se mozek vyvíjí a funguje. Není to infekce, kterou by mohlo vyléčit antibiotikum. Není to porucha duševního zdraví, kterou by mohlo opravit psychoterapeutické zásahy. Je to přirozená variace lidského mozku, stejně jako modré oči nebo levá ruka.
Studie z Nature Neuroscience (2024) identifikovala 331 genů, které hrají roli při tvorbě neuronů. Z nich jen asi 100 bylo dříve spojeno s autismem. To znamená, že neexistuje jedna „autistická genetika“. Existuje spousta různých kombinací, které vedou k různým formám spektra. Někteří lidé s autismem potřebují podporu, jiní žijí plnohodnotně bez ní. A to je klíčové: autismus není jedna věc. Je spektrum - od těžkých obtíží po výjimečné schopnosti, které se projevují v umění, matematice, technice nebo komunikaci.
Co lze ovlivnit - a co ne
Neexistuje lék, který by „vyléčil“ autismus. Ale některé příznaky ano. Například problémy se spánkem, trávením, úzkostí nebo hyperaktivitou. A právě ty se dají ovlivnit.
Pilotní studie z Fakultní nemocnice Hradec Králové (2023) ukázala, že u dětí s autismem se může změnit střevní mikroflóra. Po užívání přípravku Juvenil se mikroflóra přiblížila zdravým dětem. Zároveň se zlepšily pohybové dovednosti, reakce na zrakové podněty a úroveň nervozity. Ale výzkumníci jasně řekli: „Nedokáže ale autismus jako duševní poruchu vyléčit.“
Co tedy může pomoci? Evidence-based přístupy jako ABA (Applied Behavior Analysis) mají úspěšnost 65-75 % v zlepšování komunikačních dovedností podle metaanalýzy z Journal of Autism and Developmental Disorders (2023). Ale ABA je kritizována. Proč? Protože některé formy ABA snaží dítě naučit „chovat se normálně“ - tedy jako neurotypické dítě. A to je právě ten bod, kde se věda setkává s etikou.
Neurodiverzní hnutí: „Nechte nás být“
Na Redditu má komunita r/autism přes 250 000 členů. Většina z nich není rodič, ale dospělý člověk na autistickém spektru. A jejich zpráva je jednoznačná: „Nechte nás být.“
Neurodiverzní hnutí tvrdí, že autismus není chyba, kterou je třeba opravit. Je to jiný způsob vnímání světa. Někteří lidé s autismem mají výjimečnou schopnost zaměřit se na detaily, pamatovat si daty, vnímat zvuky nebo barvy jinak. Tyto schopnosti se často ztrácejí, když se snažíme dítě „normalizovat“.
Dr. Martin Vrábel z Hradce Králové říká: „Třicet procent dospělých na spektru nemá výrazné obtíže, pokud mají přizpůsobené prostředí a podporu.“ Což znamená: ne každý potřebuje „léčbu“. Někdo potřebuje jen pochopení, prostor a čas.
Etičtí konflikty: Kdo rozhoduje, co je „normální“?
Co když rodič chce „uzdravení“ svého dítěte, ale dítě samo se nikdy neptalo, jestli chce být „normální“?
Prof. PhDr. Jana Švarcová z Univerzity Karlovy varuje: „Přílišné zaměření na vyléčení může psychologicky poškozovat.“ Děti, které se učí, že jejich přirozené chování je „špatné“, často vyvíjejí úzkost, nízkou sebeúctu nebo depresi. A to i když se „příznaky“ zlepšily.
Na druhé straně jsou rodiče. V Facebookové skupině „Rodiče autistických dětí“ (25 000 členů) 68 % vyzkoušelo alespoň jednu alternativní terapii - od diet bez lepku a kaseinu, přes doplňky látek až po bioresonanci. Většina z nich neví, že většina těchto metod nemá vědecké důkazy. Ale cítí beznaděj. A když ti, kdo by měli pomáhat, říkají „to se nedá vyléčit“, cítí se zradeni.
Je tedy etické říct rodiči: „Nevyčíhejte, dítě je v pořádku“? Nebo je etické říct: „Zkusme všechno, co může pomoci“?
Trh s terapiemi: Kde je hranice mezi pomocí a vydíráním?
V Česku je registrováno 47 organizací, které nabízejí terapie pro děti s autismem. Jen 22 z nich má akreditaci od Ministerstva zdravotnictví. Zbytek prodává „terapie“ bez důkazů - někdy za 1 200 Kč za hodinu. Průměrná doba čekání na akreditovanou terapii je 11 měsíců.
Co děláte, když vaše dítě neumí mluvit, nechce kontakt, a vy máte jen 300 Kč na hodinu, kterou vám nabízí někdo, kdo říká, že „to funguje“? Mnozí rodiče nevědí, jak rozlišit mezi vědecky podloženým přístupem a pseudovědou. A to je problém systému - ne jen rodičů.
Budoucnost: Personalizovaná podpora, ne „uzdravení“
Co se děje v budoucnu? Národní ústav pro autismus (NAUTIS) v roce 2027 spustí projekt PERSONAL AUTISM CARE. Cílem není „vyléčit“, ale identifikovat, kdo z jakého důvodu potřebuje jakou podporu. Někdo bude potřebovat terapii komunikace. Někdo jen klidné prostředí. Někdo léky na spánek. Někdo prostě nikoho, kdo by ho přinutil mluvit „normálně“.
Na konferenci „Ethics of Autism Treatment“ v roce 2025 se 72 % účastníků shodlo: hlavním cílem terapie by mělo být zlepšení kvality života, nikoliv „vyléčení“ autismu. Světová zdravotnická organizace v ICD-11 (2022) už to říká jasně: autismus je spektrum neurovývojových poruch vyžadujících individuální podporu - ne léčbu jako nemoc.
Co dělat, když máte dítě s autismem?
Nejprve: nevěřte slibům „uzdravení“. Neexistuje žádný lék, který by změnil neurologii mozku. Ale existují věci, které mohou život zlepšit:
- Identifikujte konkrétní potřeby - je to problém se spánkem? S trávením? S komunikací? S úzkostí?
- Hledejte terapie s důkazy - ABA, logopedie, ergoterapie, podpora sociálních dovedností.
- Ujistěte se, že terapeut respektuje vaše dítě jako osobu, ne jako „poruchu“.
- Přemýšlejte o prostředí: potřebuje dítě tišší školu? Méně podnětů? Více času na samotu?
- Navštivte podpůrné skupiny pro rodiče - ale také pro dospělé s autismem. Slyšet, jak žijí lidé na spektru, může změnit vaše pohledy.
Největší chyba? Snažit se změnit dítě, aby se hodilo do světa. Největší možnost? Změnit svět, aby se hodil do dítěte.
Co když jste dospělý s autismem?
Asi 97 % starších lidí na spektru nikdy nedostalo diagnózu. To znamená, že mnoho lidí žije plnohodnotně - a nikdy se neptalo, jestli je „normální“. Pokud vás to nebojí, nemusíte nic měnit. Pokud vás něco trápí - spánek, sociální situace, citlivost na zvuky - můžete hledat podporu. Ne proto, že jste „špatní“. Ale proto, že máte právo na klid, bezpečí a respekt.
Je autismus vůbec léčitelný?
Ne. Autismus není nemoc, kterou lze vyléčit. Je to neurologická variace, která je přítomná od narození. Ale některé příznaky - jako problémy se spánkem, komunikací nebo úzkostí - lze ovlivnit terapiemi, podporou nebo léky. Cílem by nemělo být „vyléčení“, ale zlepšení kvality života.
Proč je koncept „uzdravení“ eticky problematický?
Protože „uzdravení“ znamená, že autismus je chyba, kterou je třeba opravit. To může vést k tomu, že děti a dospělí se učí, že jejich přirozené chování je špatné. Mnoho lidí na spektru cítí, že se snažíme vyhladit jejich identitu. Neurodiverzní hnutí tvrdí: „Nejsme nemocní. Jsme jiní.“ A to je právo, které si zasloužíme respektovat.
Co je ABA terapie a proč je kontroverzní?
ABA (Applied Behavior Analysis) je terapie zaměřená na změnu chování pomocí podnětů a odměn. Může úspěšně zlepšit komunikaci a sociální dovednosti. Ale kritikové říkají, že často využívá metody, které nucí dítě „chovat se normálně“ - tedy jako neurotypické. To může vést k psychickému stresu a ztrátě sebevědomí. Moderní ABA se snaží být více orientovaná na dítě, ale stále existují nekvalitní praktiky.
Jsou dietní programy a doplňky látek pro autismus účinné?
Některé doplňky, jako je vitamín D nebo omega-3, mohou pomoci u lidí s konkrétními nedostatky. Ale žádná dieta nebo doplněk nevyléčí autismus. Studie o „bezlepkové dietě“ nebo „bez kaseinu“ nejsou jednoznačné. Pokud si rodič vybírá dietu, měl by to dělat pod dohledem lékaře, aby neohrozil výživu dítěte. Většina „zázračných“ léků na trhu nemá vědecké důkazy.
Kde najít kvalitní terapii v Česku?
Hledejte organizace akreditované Ministerstvem zdravotnictví. Akreditované terapie mají vědecky podložené metody a školené terapeuty. Zkontrolujte, zda terapeut respektuje dítě jako osobu, ne jako „poruchu“. Otázky, které byste měli položit: „Jaké jsou cíle terapie?“, „Kdo je dítě v centru?“, „Jak se měří pokrok?“. Pokud odpovědi zní jako „chceme, aby dítě mluvilo normálně“, je to červená vlajka.
Proč je čekací doba na terapii tak dlouhá?
V Česku je 47 organizací nabízejících terapie, ale jen 22 má akreditaci. Zbytek je nekontrolovaný. Akreditované instituce mají omezené zdroje a státní financování. Průměrná doba čekání je 11 měsíců. To je problém systému - ne rodičů. Potřebujeme více financování, více školených terapeutů a lepší přístup k včasné diagnostice.