Když se setkáte s termínem ARFID, vyhýbavá/omezující porucha příjmu potravy, můžete si představit dítě, které odmítá jíst téměř cokoliv, nebo dospělého, který se bojí polknout kousek zeleniny. Na rozdíl od anorexie není hlavním motivem strach z tělesné hmotnosti, ale senzorické averze, strach z nepříznivých následků nebo prostý nedostatek zájmu o jídlo. Tento článek vás provede hlavními rysy ARFID, jak se diagnostikuje a jaké psychoterapeutické možnosti jsou k dispozici.
Co je ARFID a jaké jsou jeho podtypy?
ARFID byl oficiálně zařazen do DSM‑5, Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch pátého vydání v roce 2013. Kritéria vyžadují trvalý nedostatečný příjem potravy, který vede k alespoň jednomu z následujících stavů:
- významný úbytek tělesné hmotnosti,
- nutriční nedostatek (např. anémie, nedostatek vitamínu D),
- závislost na enterální výživě nebo doplňcích,
- zhoršené psychosociální fungování.
Diagnostika rozlišuje tři hlavní podtypy:
- senzorická averze - nepříjemné vjemy textury, chuti, barvy nebo zápachu,
- strach z nepříznivých následků - obava z udušení, zvracení nebo alergické reakce,
- nedostatek zájmu o jídlo - apatie, nízká motivace k jídlu.
Podtypy často koexistují, což komplikuje léčebný plán.
Diagnostika a rizikové nutriční nedostatky
Psychiatr nebo klinický psycholog provádí strukturovaný rozhovor, hodnotí historii stravovacích návyků a měří tělesnou hmotnost, BMI a laboratorní parametry. Mezi nejčastější nutriční deficity patří:
- železno‑defičitní anémie,
- nedostatek vitamínu D,
- nízké hladiny vápníku a bílkovin.
Tyto nedostatky mohou vést k únavě, oslabenému imunitnímu systému a dlouhodobým kostním problémům. Proto je důležitá součinnost nutričního specialisty, který sestaví jídelní plán a doporučí suplementaci.
Multidisciplinární tým - proč je klíčový?
ARFID není jen psychologický problém, ale i medicínský a výživový. Ideální tým zahrnuje:
- lékaře - vyřadí organické příčiny a sleduje fyzické parametry,
- nutričního specialistu - navrhne vyváženou stravu a kontroluje suplementaci,
- psychoterapeuta - vede KBT, expoziční terapii nebo rodinnou terapii,
- logopeda - pomáhá s tréninkem polykání, pokud je problém s koordinací,
- ergoterapeuta - pracuje na snížení senzorické citlivosti,
- podpůrné skupiny pro rodiče a pacienty - sdílení zkušeností a strategií.
Koordinace mezi těmito specialisty zajišťuje, že se neřeší jen jednorázová “vyžratka”, ale celý vzorec chování a fyzického zdraví.
Psychoterapeutické modality
Nejvíce výzkumu a klinických doporučení se soustředí na CBT‑AR, kognitivně‑behaviorální terapii specificky upravenou pro ARFID. Tato metoda vychází z protokolu vyvinutého Dr. Jennifer Thomas a Dr. Kamryn Eddy (Harvard Medical School) a má čtyři strukturované stupně.
Další osvědčené přístupy zahrnují:
- expoziční terapii - systematické vystavování novým potravinám,
- rodinnou terapii (FBT) - posílení rodičovské sebedůvěry a společné řešení,
- farmakoterapii - anxiolytika, antidepresiva, nebo cyproheptadin ke zvýšení chuti, když psychoterapie nestačí.
Každý přístup lze upravit podle dominantního podtypu ARFID.
Čtyřstupňový plán CBT‑AR
Protože CBT‑AR je nejčastěji doporučovaná metoda, představíme stručný návod, jak probíhá 4‑stupňový proces:
- Psychoedukace a stabilizace jídla - pacient získá základní informace o ARFID, vede si deník příjmu potravy a vytvoří pravidelný jídelní režim s preferovanými potravinami.
- Identifikace nedostatků a výběr expozičních cílů - výživový specialist pomůže určit, které potravinové skupiny jsou podreprezentovány, a terapeut spolu s pacientem vybere konkrétní potraviny pro expozici.
- Systematické expozice - podle podtypu se používají různé techniky:
- senzorická averze: dotýkání, čichání, malé sousty, postupně zvyšovat objem,
- strach z následků: hierarchie od sledování videa po skutečné ochutnání,
- nedostatek zájmu: interoceptivní cvičení zaměřená na pocit hladu a sytosti, odměňování jídla.
- Prevence relapsu - pacient a rodina vypracují dlouhodobý plán, zahrnující pravidelný monitoring, podporu v komunálních skupinách a případné obnovení terapeutických sezení.
Délka terapie se pohybuje od 20 do 30 sezení, v závislosti na závažnosti a motivaci pacienta.
Farmakoterapie a doplňky - kdy je vhodná?
Medikace není první volbou, ale může podpořit psychoterapeutický výsledek. Anxiolytika (např. lorazepam) a antidepresiva (SSRI) snižují úzkost, která brání expozicím. Cyproheptadin se používá u dětí s chronickým sníženým apetitem. Tyto léky by měl předepisovat lékař po důkladném posouzení kontraindikací.
Kromě medikace jsou důležité suplementy: železo pro anémii, vitamin D a vápník pro kostní zdraví, a případně proteinové prášky, pokud pacient nedosahuje denního příjmu bílkovin.
Role rodiny a praktické tipy
Podpora blízkých je klíčová. Rodiče i partneri by měli:
- vytvářet klidné prostředí během jídla (žádná nátlaková slova, žádná kritika),
- nabízet malý kousek nových potravin vždy po oblíbené,
- sledovat pokrok v deníku a chválit i nejmenší úspěch,
- účastnit se podporných skupin, kde mohou sdílet strategie a získat sociální oporu.
Jedna klientka, Diana, popisovala, jak jí pomohlo si zapisovat každou novou potravinu, kterou zkusila, a po 10 týdnech už dokázala jíst i vlastní bramborovou kaši bez úzkosti.
Porovnání hlavních léčebných přístupů
| Metoda | Hlavní cíl | Délka (sezení) | Vhodnost pro podtyp | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| CBT‑AR | Upravit kognitivní a behaviorální vzorce, expoziční terapie | 20‑30 | Všechny podtypy | Nejvíce výzkumně podložená |
| Rodinná terapie (FBT) | Posílit rodičovskou sebedůvěru, strukturovaná podpora | 15‑25 | Hlavně senzorická a strach | Účinná u dětí a adolescentů |
| Expoziční terapie | Postupné vystavování novým potravinám | 10‑20 | Senzorická averze | Často se kombinuje s CBT‑AR |
| Farmakoterapie | Redukce úzkosti, zvýšení chuti k jídlu | Individuální | Strach z následků, nedostatek zájmu v těžkých případech | Podpora, ne hlavní léčba |
Často kladené otázky
Jak zjistím, zda mám ARFID nebo jen „vybíravé jídlo“?
ARFID se liší tím, že omezení stravy vede k významnému úbytku hmotnosti, nutričním deficitům nebo psychosociálnímu omezení. Pokud se obáváte o své zdraví, vyhledejte odborníka, který provede strukturovaný rozhovor a může objednat krevní testy.
Je možné ARFID vyléčit?
Ano. Většina pacientů, kteří absolvují multimodální terapii (CBT‑AR + nutriční podpora + rodinná terapie), zaznamená výrazné zlepšení během 6‑12 měsíců. Klíčová je motivace a podpora okolí.
Mohu použít jen jednorázovou expoziční terapii bez psychologa?
Samostatné pokusy často selžou, protože emoční reakce zůstává neřešena. Ideální je kombinovat expoziční techniky s kognitivními strategiemi pod vedením terapeuta.
Kdy se uvažuje o farmakoterapii?
Farmakoterapie se zvažuje, pokud úzkost nebo nízká chuť k jídlu výrazně brání progresu v psychoterapii, a to pod dohledem lékaře.
Jak dlouho trvá léčba?
Průměrná délka je 20‑30 sezení CBT‑AR, ale někdy stačí méně, pokud se jedná o lehčí případ, či více, pokud jsou přítomny komplikace jako chronické nutriční deficity.
ARFID už není tabu. Díky moderním přístupům, zejména kognitivně‑behaviorální terapii přizpůsobené specificky pro tuto poruchu, mají pacienti šanci získat zpět zdravý vztah k jídlu a znovu si užívat každodenní život.
