Zkušenosti terapeuta: Co skrývají skutečné příběhy z terapie

Co skutečně znamenají zkušenosti terapeuta, osobní a profesionální příběhy lidí, kteří každý den pracují s lidskou bolestí, strachem a nadějí. Also known as terapeutické praxe, tyto zkušenosti nejsou učebnicové – jsou horké, nečekané a často neřečené. Víte, že každý třetí klient v Česku v průběhu terapie změní terapeuta? To není selhání. Je to důsledek toho, že terapie není o tom, jak dobře znáte metody, ale o tom, kdo stojí před vámi a jak se mezi vámi vytvoří důvěra.

Zkušenosti terapeuta se týkají i toho, když přijde klient s PTSD a řekne: „Už jsem to všechno vyslechl.“ A terapeut ví, že klasická KBT tu nestačí. A tak se rozhodne zkombinovat EMDR s ketaminem – ne proto, že to je trendy, ale protože viděl, jak to změnilo životy lidí, kteří už nevěřili, že může být lépe. Zkušenosti terapeuta jsou o tom, když po porodu pár přijde s tím, že se už nesnáší, a on ví, že nejde o to, jestli se milují, ale o to, jestli se vůbec ještě slyší. Jsou o tom, když dítě s autismem opakuje věty, a terapeut nevidí překážku, ale cestu k řeči. A jsou o tom, když klient přijde s tím, že „terapeut nesedne“ – a on ví, že to není problém klienta, ale že se musí najít jiný prostor, jiný hlas, jiný přístup.

Tyto zkušenosti nejsou o tom, jak dobře znáte teorii. Jsou o tom, jak dobře znáte člověka. A o tom, že žádná metoda nepracuje stejně u všech. Někdo potřebuje roky na zpracování traumatu, jiný potřebuje jen pár sesek, aby se znovu naučil dýchat. Někdo se vyhřeje v rodinné konstelaci, jiný si potřebuje napsat deník vděčnosti, aby si vzpomněl, že život ještě není ztracený. A někdo prostě potřebuje, aby někdo řekl: „To je normální, že to tak cítíš.“

V této sbírce najdete skutečné příběhy, které se odehrály za zavřenými dveřmi terapeutické místnosti. Příběhy o tom, jak ketamin pomáhá lidem s PTSD, kteří už všechno vyzkoušeli. O tom, jak změna terapeuta může být nejlepším krokem, který jste kdy udělali. O tom, jak závislost na cvičení ničí tělo, a jak terapie pomáhá najít rovnováhu. O tom, jak rodiče mohou podpořit terapii dítěte doma – bez kritiky a bez násilí. A o tom, že někdy stačí jen to, že někdo sedí vedle vás a neříká nic – jen je tam.