Workoholismus: Jak přehnaná práce ničí zdraví a co s tím dělat

Workoholismus je pracovní závislost, psychická závislost na práci, která přetrvává i při závažných důsledcích pro zdraví a vztahy. Also known as workaholism, it není jen o dlouhých hodinách, ale o nemožnosti odpočívat, pocitu viny, když nepracujete, a tom, že práce je jediným zdrojem sebevědomí.

Workoholismus často přechází do vyhoření, stavu fyzické a emoční vyčerpání způsobené dlouhodobým stresem. Mnoho lidí si myslí, že pracují tvrdě, protože mají ambice – ale ve skutečnosti se vyhýbají emocím, vztahům nebo pocitu, že nejsou dostatečně hodní. Práce se stává únikem. A to je přesně ten moment, kdy se z produkce stane self-punishment. Podle studií v Česku trpí pracovní závislostí až 10 % zaměstnanců – a většina z nich to ani nevidí jako problém.

Workoholismus se projevuje i fyzicky: chronická únava, nespavost, bolesti hlavy, problémy s trávením. Emocionálně se to mění v podrážděnost, izolaci a pocit, že nikdo nechápe, proč to děláte. A přesto – když se někdo zeptá, jestli jste příliš v práci, odpovíte: „Ale já jsem jen pracovník.“ To je ten červený praporek. Práce by měla být součástí života, ne jeho celkem. Když se nejste schopni odpočinout, když se cítíte vinen, když se nechcete věnovat přátelům, rodině nebo vlastnímu klidu – je čas se podívat hlouběji. A to neznamená jen „dát si víkend volna“. To znamená přemýšlet o tom, proč se práce stala vaší jedinou bezpečnou zónou.

Na této stránce najdete články, které se zabývají přesně tímto: jak se pracovní závislost projevuje, jak se liší od jen „hodně pracujícího člověka“, a co skutečně pomáhá. Někteří z nás se učí, jak přerušit cyklus vyhoření pomocí péče o sebe, pravidelných, malých kroků, které obnovují tělo i mysl. Jiní hledají odpovědi v terapii, kde se pracuje s hlubšími důvody, proč se práce stala únikem. Někdo zjistil, že jeho závislost je spojená s trauma, jiný zjistil, že ho tlak na „být vždy k dispozici“ zničil vztahy. Každý příběh je jiný – ale všechny vede k jednomu: zpět k sobě samotnému. A to je první krok k tomu, aby práce znovu byla jen součástí života – ne jeho celkem.