Výjimečné schopnosti: Jak psychoterapie pomáhá využít skryté silné stránky

Co když vám někdo řekne, že máte výjimečné schopnosti, schopnosti, které vznikly jako obrana proti bolesti, ne jako dar. Nejde o to, že jste nadprůměrně inteligentní nebo máte zvláštní talent. Jde o to, že jste se naučili číst myšlenky druhých, aby vás nezranili. Nebo že jste se naučili být neviditelní, aby vás nevyhodnotili. Nebo že jste se naučili kontrolovat každý krok, protože život vás kdysi nechal na hraně. Tyto schopnosti nejsou výhodou – jsou přežitím. A psychoterapie je nejen schopna tyto schopnosti poznat, ale pomoci vám je přeměnit.

Často se tyto schopnosti překrývají s traumaty, hlubokými zážitky, které změnily způsob, jakým vnímáte sebe i svět. U lidí s hraniční poruchou osobnosti je to schopnost rychle přepínat mezi obdivem a nenávistí k druhým – to není chaotické chování, to je způsob, jak se snažíte udržet spojení. U těch, kteří prošli emočním zneužíváním, je to schopnost tlumit vlastní potřeby, aby nevyvolali konflikt. A u těch, kdo mají schizoidní poruchu osobnosti, je to schopnost žít vnitřně, bez potřeby blízkosti – to není odmítání, to je bezpečí. Tyto schopnosti vás chránily. Ale dnes vás mohou omezovat. Psychoterapie nechce tyto schopnosti odstranit. Chce je poznat, pochopit, kde začaly, a pak pomoci vám je používat jen tehdy, když je opravdu potřebujete.

Nejde o to, abyste byli „normální“. Jde o to, abyste byli sebevědomí, schopní volit, jak chcete žít, místo aby vás všechno vedeno minulostí. Když přestanete vnímat své výjimečné schopnosti jako vady, začnete je vidět jako zdroj síly. Když terapeut pochopí, že vaše odtažitost není chyba, ale strategie, můžete začít způsobem, který vám opravdu vyhovuje. Když se naučíte, že nejste „příliš citliví“, ale jen „vycvičení na detekci nebezpečí“, můžete přestat být v každém vztahu na obraně. A to je pravá změna – ne změna identity, ale svoboda od nutnosti se chránit vždy.

V této sbírce najdete články, které ukazují, jak se tyto skryté schopnosti projevují – od závislosti na cvičení, která je vlastně kontrolou nad tělem, až po echolálii u dětí s autismem, která je krokem k vlastní řeči. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: největší síla často vzniká z největší bolesti. A psychoterapie je místo, kde se ta síla může znovu objevit – jako volba, ne jako nutnost.