Refeeding syndrom – co to je a proč je důležité vědět, jak ho zvládnout

When dealing with Refeeding syndrom, závažná metabolická porucha, která nastává při náhlém podání výživy po dlouhodobém hladu. Also known as re‑feeding syndrome, it can lead to organ failure if not monitored.

Refeeding syndrom zahrnuje hypofosfatémii, podagregaci draslíku a magnézia a náhlý nárůst inzulinu. Tyto změny jsou úzce spjaty s elektrolytovou nerovnováhou, která se projevuje křečemi, arytmiemi a únavou. Bez adekvátního sledování může i mírný úbytek fosforečnanů vyústit v selhání srdce.

Jedním z častých spouštěčů je parenterální výživa. Když se pacientům podává živinová směs přes žílu, tělo najednou získává velké množství glukózy a bílkovin. To zrychluje metabolismus a „přetěží“ oslabené tělo, čímž spouští refeeding syndrom. Proto je nutné zahajovat výživu postupně a kontrolovat krevní parametry.

Klíčové souvislosti a rizikové faktory

Refeeding syndrom se nejčastěji vyskytuje u lidí s malnutričním stavem, dlouhodobým hladověním nebo po bariatrické operaci. Starší pacienti, osoby s chronickými onemocněními jater nebo ledvin a ti, kteří podstoupili intenzivní léčbu (např. chemoterapii), jsou rovněž náchylní. V kritické péči se často setkáváme s nutností rychle obnovit energetické zásoby, ale zapomínáme na potenciální nebezpečí.

První krok pro prevenci je rozpoznání rizikových faktorů. Pokud pacient ztratil více než 10 % tělesné hmotnosti, měl dlouhodobé hladovění nebo podstoupil dlouhodobou intravenózní výživu, je nutné před zahájením podávání kalorií zhodnotit hladiny fosforu, draslíku, hořčíku a vitamínu B1. Tyto hodnoty pak slouží jako výchozí bod pro bezpečné nastavení výživy.Další důležitý aspekt je „pomalu zvyšovat“ – začíná se s 10‑20 % denní energetické potřeby a postupně se přidává až na 30‑40 % během několika dní. Při každém zvýšení se kontrolují elektrolyty a případně se doplňují intravenózní roztoky. Tento postup výrazně snižuje výskyt hypofosfatémie a dalších komplikací.

V praxi se také doporučuje před zahájením výživy podat vitamín B1 (thiamin) ve vyšší dávce, protože nedostatek tohoto vitamínu může vést k Wernicke‑Encefalopatii, což je další život ohrožující situace. Dávkování je obvykle 200‑300 mg intravenózně před první dávkou výživy.

Nezapomeňte, že refeeding syndrom není jen otázkou biochemie – zahrnuje také psychologický aspekt. Pacienti po dlouhém hladu často bojují s úzkostí z jídla. Kombinace výživové terapie s podpůrnou psychoterapií může pomoci snížit stres a podpořit lepší adherenci k léčbě.

Vyšetření a monitorování by mělo probíhat v dobře vybaveném prostředí, kde jsou dostupné laboratorní testy a možnosti rychlého zásahu. Interní protokoly často zahrnují denní kontrolu fosforu, draslíku, glukózy a pH. Při jakémkoli odchýlení se okamžitě upravuje dietní plán.

Celý soubor informací – od definice refeeding syndromu po konkrétní kroky při jeho prevenci – vám pomůže rozpoznat problém včas a jednat proaktivně. Níže najdete články, které podrobně popisují diagnostiku, léčebné protokoly a konkrétní případové studie, takže si můžete udělat jasno, jak postupovat ve své praxi.