Prochaskův model změny: Jak lidé skutečně překonávají problémy a co s tím dělat

Prochaskův model změny je Prochaskův model změny, teorie, která popisuje, jak lidé postupně přecházejí od odmítnutí problému k trvalé změně chování. Also known as stadiální model změny, it explains why most people don’t change overnight — and why forcing change too early often backfires. Tento model není jen akademická teorie. Je základem mnoha úspěšných terapií, které skutečně pomáhají lidem překonat závislosti, vyhoření, úzkost nebo návyky, které je trápí. Pokud jste někdy cítili, že se snažíte změnit, ale nic se neděje, pravděpodobně jste se dostali do fáze, kterou terapie nezohledňuje.

Model rozděluje změnu do pěti jasných fází: předpřipravenost, stav, kdy člověk ještě nechce změnit, ale začíná přemýšlet o tom, že by mohl, připravenost, stav, kdy člověk plánuje změnu, ale ještě nezačal, činění, aktivní fáze, kdy se děje skutečná změna, udržování, stav, kdy se nové chování stává běžným, a rekvalifikace, stav, kdy se člověk vrací ke starým návykům — což je normální, ne selhání. Většina lidí se zasekne v předpřipravenosti. Když terapeut řekne: "Začni dělat cvičení, abys přestal být deprese", ale člověk ještě nechce přiznat, že má problém, tak to prostě nevyjde. Terapie, která ignoruje tyto fáze, je jako lék na zlomenou nohu — když ještě nevíte, že jste spadli.

Prochaskův model změny vysvětluje, proč některé terapie fungují a jiné ne. Někteří terapeuti se snaží přesvědčit klienty, že potřebují změnu — ale pokud klient není v připravenosti, tak se jen odporuje. Jiní se zaměřují jen na činění, ale ignorují, že člověk potřebuje čas, aby se k tomu připravil. A když se někdo vrátí ke starému chování, většina lidí to označí za selhání. Ve skutečnosti je to jen část procesu — rekvalifikace je normální, až 70 % lidí ji zažije. Právě proto je důležité, aby terapie nebyla o tom, "jak to má být", ale o tom, "kde teď jste". Tady na IAZT.cz najdete články, které tohle rozumí. Od toho, jak se vyhnout spouštěčům traumatu, až po to, jak se vypořádat s workoholismem nebo ADHD — všechny tyto problémy se řeší jinak, podle toho, v jaké fázi změny člověk je. Někdo potřebuje jen slyšet, že není sám. Někdo potřebuje plán. Někdo potřebuje prostor, aby se vrátil zpět a znovu začal. Všechny tyto přístupy jsou tady — a všechny jsou založené na tom, že změna není příkaz. Je to cesta, kterou každý prochází jinak.