BMI a anorexie: Jak tělesná hmotnost ovlivňuje duševní zdraví

When working with BMI, indikátor tělesné hmotnosti, který se používá k hodnocení fyzického zdraví na základě výšky a hmotnosti. Also known as tělesná hmotnostní index, it nemá vztah k psychickému stavu, ale často se stává nástrojem, který lidé s anorexií používají k sebekritice. BMI je jen číslo – ale pro někoho s anorexií je to životní nebo smrtelný ukazatel. A to i když věda ví: čísla pod 17 neznamenají automaticky poruchu příjmu potravy, ale často jsou jejich důsledkem. Anorexie není o tom, jak málo jíte – je to o tom, jak se cítíte, když se podíváte do zrcadla. A toto pocitové zkreslení se nevyřeší změnou čísla na stupnici.

Poruchy příjmu potravy, jako je anorexie, nejsou jen o jídle. Jsou to způsoby, jak člověk zvládá neřešitelné emoce. Když se cítíte ztracený, kontrola nad tělem se stává jediným, co vám dává pocit bezpečí. A BMI? Stává se vámi – vaším měřítkem hodnoty, vaší morálkou, vaší identitou. To je důvod, proč léčba nemůže být jen o zvýšení hmotnosti. Potřebujete terapii, která se zaměří na to, proč jste se vůbec přesunuli do tohoto stavu. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT-E), kterou v Česku používají odborníci na poruchy příjmu potravy, pomáhá překonat tyto myšlenky – ne tím, že vám řekne, kolik máte vážit, ale tím, že vás naučí poslouchat své tělo znovu.

Ne každý, kdo má nízké BMI, trpí anorexií. A ne každý, kdo trpí anorexií, má BMI pod 16. Někteří lidé se snaží udržet hmotnost, která je zdravá, ale přesto se cítí tlustí. Jiní se snaží zhubnout, i když už jsou na hranici smrti. Tělesná hmotnost sama o sobě není problém – problém je v tom, jak ho váš mozek interpretuje. A právě to je místo, kde terapie začíná. Není třeba čekat, až BMI dosáhne „bezpečné“ hranice. Léčba začíná v okamžiku, kdy si řeknete: „Toto už mi neříká, kdo jsem.“

V této sbírce najdete články, které se zabývají tím, jak se poruchy příjmu potravy projevují v rodině, jak terapie pomáhá obnovit vztah k tělu, a jak se lidé s anorexií vypořádávají s emocemi, které se snaží ovládnout skrze jídlo. Některé z nich se dotýkají i jiných forem poruch – jako je závislost na cvičení nebo maskovaná deprese, která se často skrývá za extrémním omezováním jídla. Nejde jen o čísla. Jde o to, jak se znovu naučíte žít – bez toho, abyste museli být „ten správný“.