Role humoru ve vztahové terapii: Jak odlehčit a zároveň pracovat do hloubky

Proč se smích stává součástí vážné práce?

Představte si sezení, kde dva partneři sedí naproti sobě, oba napjatí, zatváření jako by měli na hlavě vážný problém. Každá věta je zbraní, každý pohled je obvinění. A pak terapeut řekne: „Takže vaše válečné pole je umyvadlo v koupelně?“ A najednou - smích. Nejen smích. Změna. Vzduch se uvolní. A teprve teď se dá mluvit o tom, proč se vlastně hádají. Humor ve vztahové terapii není žertík, který se přidá, aby to bylo lehčí. Je to terapeutický nástroj, který funguje na úrovni mozku, těla i vztahu. Když se někdo usměje v terapii, nejde jen o pocit dobré nálady. Mozek uvolňuje endorfiny, hladina kortizolu - hormonu stresu - klesá o 27 %, jak ukázaly měření na Masarykově univerzitě v roce 2019. Parasympatický nervový systém se zapne. Tělo se přepne z režimu „běž“ nebo „bojuj“ do režimu „odpočívej a obnovuj“. A to je přesně ten moment, kdy se dá pracovat do hloubky.

Co říkají čísla? Humor je běžný, ale ne každý ho umí použít

V roce 2022 provedla Asociace psychoterapeutů ČR průzkum mezi 412 terapeuty. 68 % z nich pravidelně používá humor ve vztahové terapii. V USA je to dokonce 98 % - téměř každý terapeut ho nějakým způsobem začleňuje. Ale tady je klíčový rozdíl: 76 % amerických terapeutů ho používá minimálně jednou za týden. V Česku to je spíš jednou za několik sezení. Proč? Protože ne každý ho umí použít správně. Humor, který funguje, musí splňovat tři pravidla. První: načasování. Nepoužíváte ho na prvním sezení, kdy klienti ještě nevěří, že jim terapeut nechce být lehce křivý. Obvykle až po třetím nebo čtvrtém sezení, kdy se vztah mezi terapeutem a párem trochu uvolní. Druhé: situční primeranost. Neříkejte „Takže to je jako film o rozvodu?“ když klientka právě řekla, že její partner jí nevěří, že má deprese. Třetí: individuální vnímavost. Podle studie Univerzity Karlova z roku 2020 82 % terapeutů považuje schopnost rozpoznat, kdy je klient připravený, za nejdůležitější dovednost. A to se nevyučuje v učebnicích. Musíte to vidět.

Proč humor pomáhá v párových konfliktech?

Vztahová terapie často pracuje s tím, co se nazývá „komunikačními blokami“. Dva lidé se neustále hádají, ale neříkají si to, co opravdu chtějí. „Nechápu, proč jsi to udělal!“ místo „Mělo by mě to těšit, když si dáš práci, ale já se cítím zanedbaný.“ Humor tady pomáhá přesně tím, že přeramcuje. Když terapeut řekne: „Takže vaše hádky o tom, kdo si vyčistí koupelnu, jsou vlastně válka o moc a kontrolu?“, neříká to, aby se z nich smál. Říká to, aby jim ukázal, že to, co vnímají jako osobní útok, je ve skutečnosti opakující se vzorec. A když se to řekne s lehkým úsměvem, nevypadá to jako kritika. Vypadá to jako návrh. A to je rozdíl. Studie Katedry psychologie Univerzity Karlovy z roku 2018, která sledovala 120 párů, ukázala, že humor je o 38 % účinnější než standardní aktivní naslouchání při překonávání komunikačních bariér. Proč? Protože aktivní naslouchání je vždy vážné. Humor přidává prostor. Prostor pro to, že to není život nebo smrt. Prostor pro to, že to může být i trochu absurdní. A to osvobozuje.

Když humor selže - a proč to bývá tak často

Ale humor může také zničit terapeutický vztah. A to nejenom proto, že někdo má špatný smysl pro humor. Je to hlubší. Když terapeut použije humor jako obranu proti svému vlastnímu nepohodlí, stává se z terapie karikatura. Když se směje na něčem, co klient vnímá jako traumata, ztrácí důvěru. A to se stává častěji, než byste čekali. Podle zpětné analýzy sezení z Psychoterapeutického centra Praha z roku 2021 se 23 % terapeutů, kteří humor používají, ocitlo v situaci, kdy jejich poznámka byla špatně přijata. Nejčastěji u klientů nad 50 let - 63 % z nich reagovalo negativně. A u lidí s traumatem - 57 % reakcí bylo negativních. V jednom případě z Redditu začínající terapeut řekl: „To je jako když si někdo závažně vymyslí, že jeho partner je infekční.“ A pak se jen usmál. Klientka se zavřela na tři měsíce. Důvěra se obnovovala pomalu. Humor není univerzální lék. Je to jemný nástroj. A jako nůž, kterým řežete zmrzlinu - pokud ho použijete na kámen, jen si poškodíte nůž.

Co říkají odborníci - a co se neříká

Prof. Martin Anders z 1. LF UK říká: „Humor je nezbytný pro přerámcování negativních vzorců, ale musí být přesně načasován a nikdy cynický.“ To je klíč. Cynický humor je nástroj odporu. Terapeutický humor je nástroj spojení. Dr. Jan Vojtko, terapeut s 15 lety zkušeností, říká: „Mě vždycky baví, když partneři dojdou k bodu, že svůj vztah nemusí brát pořád tak vážně a že si ze sebe a svého vztahu mohou dělat legraci. To velmi pomáhá a osvobozuje.“ Ale varování přichází také: Prof. Sylvie Navarová z Ústavu Ericksonovy psychoterapie upozorňuje: „Nevhodné poznámky mohou vážně poškodit terapeutický proces, zejména když se týkají citlivých témat jako nevěra.“ A Dr. Ivan Sindler z PVŠPS dodává: „Pokud terapeut používá humor jako obranu proti vlastním emocím, stává se z terapeutického vztahu pouze karikatura Person-Centered Approach.“ Takže humor není o tom, aby se všichni smáli. Je o tom, aby se někdo mohl zaseknout - a pak se mohl uvolnit.

Jak se to dělá - postupné fáze

Není to náhoda. Není to „vymyslím něco šíleného a uvidíme, co se stane“. Je to proces. A podle manuálu Humor v psychoterapii (2014), který je standardem na českých školách, je to takto:

• Fáze 1 - pozorování (1.-3. sezení): Neříkejte nic. Jde jen o to, zda partneři mezi sebou používají humor. 58 % úspěšných terapeutů to dělá - a to je signál, že se dá pokračovat.
• Fáze 2 - opatrné přidávání (4.-8. sezení): Začněte lehce. „Takže vaše hádky o tom, kdo si vyčistí koupelnu, jsou vlastně válka o moc a kontrolu?“ Neříkejte to jako vtip. Říkejte to jako pozorování - s mírným úsměvem. Pokud se někdo usměje - dobré. Pokud ne - neopakujte to.
• Fáze 3 - hluboká práce (9.-15. sezení): Teď můžete použít humor k zmírnění intenzity. Když se partneri začnou hádat o nevěře, neříkejte „To je jako ve filmu o zradě.“ Řekněte: „Když to takhle zkusíme říct jako pohádku, tak by to vypadalo, že jste dva rytíři, kteří se snaží najít zlatý poklad - ale místo toho se hádají o tom, kdo má klíč od kuchyně.“ Tím se přeramcuje. Neodstraňuje se bolest. Změní se její tvar.

Trénink na to trvá průměrně šest měsíců. A to jen proto, že se musíte naučit číst ticho. Číst pohled. Číst, když se někdo zatváří, že se směje, ale v očích má strach.

Co říkají studie - a co se mění

V roce 2023 se na Univerzitě Karlova začal výzkum „Humor jako ochranný faktor v burnoutu terapeutů“. Výsledek? Terapeuti, kteří umí humor používat, mají o 34 % nižší riziko vyhoření. To není náhoda. Když se můžete smát ve vztahu, můžete se také uvolnit ve své vlastní práci. A ještě něco: Evropská federace psychoterapie v březnu 2023 spustila mezinárodní projekt „Therapeutic Humor in Couple Therapy“ s cílem vytvořit standardizovaný rámec do roku 2025. A podle prof. Sylvie Navarové bude do roku 2027 humor součástí 95 % certifikačních standardů pro vztahové terapeuty v Česku. To znamená, že to už není jen „fajn, když to někdo dělá“. To je přesně to, co se stává normou.

Co si pamatovat

Humor ve vztahové terapii není o tom, aby bylo všechno lehčí. Je o tom, aby bylo možné přežít to, co je těžké. Když se dva lidé mohou smát na věc, která je pro ně vždycky bolestná, přestávají být jejími otroky. Přestávají být jejími oběťmi. A začínají být jejími příběhy - a to je rozdíl. Pamatujte:

• Humor funguje jen, když je přesně načasován.
• Nejde o to, co říkáte. Jde o to, jak se to řekne - a kdo to slyší.
• Nikdy ho nepoužívejte, když je někdo zraněný. Když je někdo v šoku - nejde o humor. Jde o klid.
• Nejde o to, aby se všichni smáli. Jde o to, aby se někdo mohl zaseknout - a pak se mohl uvolnit.

A pokud jste terapeut, který si myslí, že humor je jen „přidaná hodnota“ - zkuste to. Ale zkuste to správně. Protože někdy to, co nejvíc pomůže, není slovo. Je to ticho. A pak - lehký úsměv.